Sotva se dvoukřídlové dveře otevřely, Michaela obklopila vůně čerstvých zeleninových i ovocných salátů a pečeného kuřecího masa. Stůl se sice neprohýbal pod tíhou jídla, ale Michaelovi se sbíhaly sliny dřív, než k němu vůbec došel. Chvíli mlčky seděl a mžikal na talíř před sebou. 
"Copak? Nechutná ti?" zeptal se Rafael.
"Naopak, pane. Vypadá to velice lákavě..."
"Tak nemáš hlad?"
"Nejsem zvyklý jíst po šesté hodině, pane," odpověděl Michael, i když se mu hlady dělaly mžitky před očima.
Rafael se usmál a přistrčil Michaelovi skleněnou mísu s ovocným salátem. "Dva dny jsi nic nejedl, tak si vem aspoň tohle..."
"Jistě, pane." Michael si strčil do pusy kousek čehosi zeleného, co chutnalo jako kivi.
"A nech si toho pána! Pro tebe jsem Rafael a můžeš mi tykat."
"Jak si přejete, p... Jak si přeješ."
"Tak je to lepší." Rafael se lehce pousmál. Už byl po jídle, a tak vstal, vyšel před dům na terasu, sedl si do proutěného křesla a zapálil si cigaretu.

Za pár minut se na terase objevil i Michael. "Tohle je opravdu velký dům. To tu žiješ sám?" zeptal se s naprosto andělským výrazem.
"Ne. Ještě tu je sluha, kuchař se ženou a řidič. A teď tu budeš bydlet i ty."
"A kde jsou tvoji rodiče? To se o tebe nestarají?"
"Matka zemřela při porodu a otec při přestřelce, když mi bylo osm."
"To je mi líto... Omlouvám se..."
Rafael mlčel a zíral do tmy před sebou. 
Michaelovi bylo jasné, že se dotkl citlivého místa. Sedl si na podlahu a také se zahleděl do temnoty. Jeho hladké tváře teď spočívaly několik milimetrů od Rafaelovy ruky. Když však jeho společník nijak nereagoval, začal se v nastalém tichu cítit poněkud nesvůj. 
"Asi zase bude pršet..."
Rafael se otočil, natáhl se a vysadil si Michaela na klín; byl lehoučký jako peříčko. "A proto bys měl bejt v teple," prohlásil, pevně k sobě Michaela přitiskl, jednou rukou mu zlehka cuchal vlasy a druhou mu pod košilí maloval malé kroužky. 
Michael byl lechtivý a zprvu se trochu ošíval, ale netrvalo dlouho a začalo se mu to líbit. Rozhodně to byla příjemná změna po tom, co musel vytrpět s bratrem.
Jemný dotek Rafaelových prstů ho pomalu uspával. Už skoro neudržel víčka, když ho Rafael vzal do náručí a po dřevěných schodech ho odnesl nahoru do jeho pokoje.
"Dobrou noc, moje rozkošný štěňátko," zašeptal mu Rafael do ucha a políbil ho na čelo. Pak za sebou zavřel dveře - opatrně, aby nenadělal moc hluku - a odešel.

"Kde je Azrael? Jak to, že nejsem spoutaný?" bylo první, co Michaela napadlo, když se probudil. Hodiny právě odbíjely deset a otevřeným oknem do místnosti pronikal svěží raní vánek. 
"Nezdá se mi to?" Připadalo mu divné, že ho relativně nic nebolí, že se může volně pohybovat a že je oblečený. Pravda, sice jen do košile, ale i to se počítá. Pro jistotu se ale štípl. 
"Au... Ne, nezdá se mi to!" 
Celý šťastný vyběhl na chodbu, košili spíš rozepnutou než zapnutou. Hnal se po schodech dolů, ale na posledním z nich zakopl.
"Takže sis našel novou hračku?" ozval se chladný smích, když Michael spadl svému pánečkovi do náručí. "Je vážně moc roztomilý..."
Michael se bázlivě schoval za Rafaela, když vysoký kluk s uhlově černýma vlasama vyčesanýma vysoko do koňského ohonu a se samolibým úšklebkem na rtech přišel blíž. 
"Ruce pryč, Samueli! Ten je muj!!!" zavrčel Rafael. Byl odhodlaný se za svého chlapce bít, přestože jeho potenciální soupeř byl skoro o hlavu vyšší než on. 
"Ale no tak... Snad jsem tolik neřek..." Samuel se opřel o zeď, ruce zkřížené na svalnaté hrudi. "Jenom nezapomeň, že si máš vzít mojí sestru..."
"Asi bys už měl jít!!!"
"Tak zítra..." Samuel se odlepil od stěny a s prásknutím dveří zmizel na verandě.

"Kdo to byl?" zajímal se Michael. 
"Momentálně bos konkurenčního klanu. Jeho rodina ovládá soudy, armádu a policii v tomhle městě." Rafael nespouštěl oči ze dveří a jeho hlas zněl chladně, skoro jedovatě. "Ten tak dokáže zkazit den!"
"Můžu udělat něco pro to, aby se ti zlepšila nálada?"
Rafael se zadíval dolů do těch velikých očí a napadlo ho, že na světě nemůže existovat rozkošnější věc než tenhle kluk, kterej tu před ním stojí jen v košili - zaptnuté na sem tam nějaký knoflík - a tím svým rádoby nevinným úsměvem ho přímo vyzývá, aby si ho vzal; teď a tady.
Nějakou dobu na Michaela toužebně upíral pohled. Dostal náhlý tik do paží, a když cítil, že víc nesnese, otočil se a vyběhl z domu.
Zastavil se až u malého jezírka s čínskými kapry, zavřel oči, roztřesenou rukou si zapálil cigaretu a plnými doušky nasával potřebnou dávku nikotinu.

 Uteklo asi dvacet minut, než se Rafael uklidnil a vrátil se zpět do domu.
"Udělal jsem něco špatně?" 
Michael seděl v obývacím pokoji na gauči - stále v oné dlouhé, plandavé košili, tentokrát se však zdálo, že se všechny knoflíčky rozepnuly. Rukama pevně objímal polštářek, který původně sloužil jako dekorace, koukal na televizi a po tvářích mu stékaly slzy. 
"Ty za nic nemůžeš..." odpověděl Rafael.
"Ale jo! Může! Vždyť je to on, kdo tě tu svádí!" ozval se Rafaelův vnitřní hlas.
"Na co koukáš?" Rafael si sedl na gauč, dostatečně daleko od Michaela, vzal ovladač a zapnul zvuk.
"V kostele za mnou se zítra odehraje všemi dlouho očekávaná událost!" ohlašovala právě reportérka. "Spojení dvou nejvlivnějších a nejbohatších rodin v okolí!"
-CVAK-
Obrazovka zčernala, když Rafael vypnul televizi.
"Ty jsi mě vážně měl jenom jako hračku, se kterou si pohraješ a pak ji vyhodíš!"
"Jo! Jsi jenom obyčejná hračka, jakou nakonec vykopnu ze dveří!" rozčílil se Rafael; i jemu už povolily nervy.

Michael s pláčem vyběhl na ulici. Než si však stačil uvědomit, co dělá, někdo ho chytil, zavázal mu oči a surově ho strčil do velkého auta, náhodou projíždějícího kolem.
"Teda styď se!" uslyšel známý chladný hlas. "Chodit takhle po ulici a pohoršovat lidi!"
Michael seděl a nic neříkal. Najednou auto nadskočilo, jak kolama najelo na výmol, Michael se ocitl na podlaze u Samuelových nohou a košile mu spadla z ramen. Z ničeho nic ho popadl nevysvětlitelný strach. 
"Proč jste mě unesl, pane Samueli?" zeptal se a hlas se mu třásl.
"Pán Samuel... To se mi líbí..." Samuel se ušklíbl a prudkým škubnutím vrátil Michaela zpět na sedačku. "Tak hele... Ani já, ani moje sestra nestojíme o to bejt spřízněný s tim spratkem! Takže mi pomůžeš tu svatbu překazit!"
"A když ne?"
"V tom případě si tě najdu, chytim a budu si hrát s tvym pokladem..." Samuelova dlouhoprstá ruka na okamžik navštívila Michaelův rozkrok, "...dokud nebudeš škemrat o milost. Pak z tebe udělám holčičku a dál si budu užívat s tvym pokladem sám! Rozuměl jsi?!" 
Michael při té představě naprázdno polkl a přikývl. 
"Tak je hodný. A teď, když dovolíš, vzal bych si něco na památku..." Samuel vytáhl z kapsy nůž, jediným pohybem uřízl pramen blonďatých vlasů a strčil si ji do kapsy.