Dny plynuly a Kanon, o němž si všichni mysleli, že je mrtvý, přebýval v Atlantidě, kde ze zapečetěné urny osvobodil duši Poseidona, vládce moří. Díky tomu se stal z jedním z jeho generálů, mořským drakem. Jeho ambice byly veliké. Rozhodl se, že se stane šedou eminencí, která ze stínu bude vládnout vodnímu království.  Od doby, co ustaly jeho výlety na pobřeží, se na zemi již neukázal. Také toho mnoho nenaspal, což se na modrovlasém mladíkovi začínalo citelně podepisovat. Zamhouřil oči a přemohla ho únava...
Nacházel se opět v Sanctuary, kde právě bratr bojoval proti několika bronzovým rytířů. Již několikrát měl vítězství na dosah, dokud se nobjevila sama Athena. Saga se jí postavil. Zaútočil. Kanonovi náhle ochromila smysly mučivá bolest, když se jeho dvojče dotklo zlaté berly a zhroutilo se k zemi. Další vlna agónie ho probrala z noční můry. Poslední, co spatřil, byla Sagova tvář. Slyšel jeho poslední výdech, zachytil poslední pohled jeho očí, v nihž náhle nebylo ani stopy po temnotě, která ovládala rytíře Blíženců...
Kanon se posadil. Chvíli trvalo, než sez otřesného zážitku vzpamatoval natolik, aby opět začal vnímat okolní svět. Věděl, že se nejednalo o pouhý sen, nýbrž o krutou skutečnost. Saga je mrtvý. Šok  byl za krátko vystřídán nenávistí a hněvem. Proč sebou dohrobu alespoň nevzal Athenu?! Proklínal bratra, který ho pustil, bohyni, co tohle všechno způsobila, i celé Sanctuary. Když se trochu uklidnil, přepadly ho obavy. C odyby se Athena rozhodla poctít návštěvou jeho říši a zničit všechno, co tak pracně vybudoval? Musí vymyslet, jak se jí nadobro zbavit...