Zlatý rytíř utíkal podsvětní pustinou. Před malou chvílí ucítil, jak se ho zbroj Blíženců snaží opustit, protože ji ostatní volají k sobě. Musí si pospíšit za nimi. Za ním... Cestu mu však zastoupil Wyvern Rhadamanthys. Čas ubíhal. Zářící kov rezonoval jasným světlem. Nestihne to. Musí se tu ještě zdržet a vyřídit jednoho ze Spectres. Sil má ještě dost. Přijal tedy soudcovu výzvu k souboji. Ale předtím...
Kanon hleděl vzhůru k obloze a pozoroval svou mizející zbroj. Nechal ji odejít, její místo je momentálně jinde. Přišel čas vrátit zbroj bratrovi.
"Sbohem", řekl nahlas a věděl, že to není konečné rozloučení. Již zanedlouho se opět shledá se svojí druhou polovinou...
"Blázne! Proč jsi to udělal? To chceš bojovat beze zbroje?" zaslechl Wyverna. Stál na místě a klidným hlasem odpověděl.
"Na to, abych tě porazil, nepotřebuju zbroj Blíženců."
Rhadamantysovi se zlověstně zablesklo v očích a připravil se k útoku.
Jen pojď, ať to co nejrychleji skončíme, pomyslel si Kanon. Saga na mě čeká...

Saga stál uprostřed oslňující záře po boku zbylých zlatých rytířů, opět přiveden k životu Atheninou mocí. Povolala je zpět, aby přinesli oběť, díky které bude pán podsvětí poražen. Všichni ostatní se vítali s přeživšími, aby se s nimi o pár minut později museli opět rozloučit. Jeho mysl však byla někde jinde. Kanon právě sváděl svoji poslední bitvu. Sám, bez zlaté zbroje Blíženců, čelil nepříteli. Zhroutil se k zemi, zasažen silným útokem. Saga nyní cítil bolest svého dvojčete a podvědomě mu vyslal na pomoc část svého kosmosu, aby bratrovi dodal sílu postavit se zpět na nohy, a sevřít Rhadamanthyse do smrtícího objetí.
 "Nezemřu sám!" zněla mu v hlavě Kanonova slova, jako kdyby stál přímo vedle něj. Všechno naráz zčernalo s mohutným výkřikem:
"Galaxian Explosion!"
Bylo po všem. Oba Blíženci dospěli na konec své cesty a konečně nalezli klid. Prázdnota v jejich srdcích zmizela, když se jejich poloviční duše spojily a oni byli zas jeden, tak jako kdysi dávno. Nyní tu stojí jako celistvá lidská bytost a mají před sebou ještě poslední krátký úkol. Dlouho byli životem a jeho nástrahami rozděleni, aby odteď mohli být již navěky spolu,jedno tělo a jedna duše.
Dvojčata jsou nejšťastnějšími lidmi na světě. Nikdy nejsou sami. Vždy tu bude jeden pro druhého. Všechno dělají spolu. Teď už je nic nerozdělí.