Krvavé Tesáky VII
13. 4. 2009
Jurij se dávno vzdal naděje na vzbuzení Hanse. Ten na jeho pokusy reagoval jen nevrlým zavrčením, otočil se na bok - zády k němu - a dál hlasitě chrápal. Svému příteli, ležícímu vedle něj, nevěnoval sebemenší pozornost. Jurij po chvíli přestal podvědomě počítat ovečky a přidal se k Hansovi. Zdálo se mu, že v domě naproti přes ulici pořádají majitelé hlučný večírek a že na dveře jeho bytu buší policie a chce po něm, aby otevřel.
Najednou se Jurij probudil. Několik vteřin jen slepě zíral do stropu a postupně si uvědomoval, kde vlastně je. Ležel přivázaný k posteli, Hans stále ještě chrápal vedle něj, o kus dál na zemi se povalovalo tělo mladé ženy a celou místností se rozléhalo hlasité bušení na dveře. Přeci jen se mu to nezdálo... Vší silou nakopl svého společníka a ten se skutálel z postele.
"Hej! Co se ti zas nelíbí, Bruder-Herz?!" zavrčel Hans, když se pomalu sbíral ze země.
"Třeba to, jak mi neustále řikáš!" odsekl Jurij. "Už jsem ti několikrát řek, abys mi tak neřikal!"
"Kvůli tomu mě budíš?" Hans se uložil na postel, několikrát zívl a chystal se opět usnout.
Jurij ho však nenechal. "Máme návštěvu..."
Hans zamžoural naznačeným směrem. Ve dveřích tam stála statná paní domu s pánvičkou v ruce - musela si odemknout náhradním klíčem - a s buldočí tlamou dokořán vyjeveně zírala na jednoho spoutaného mladíka, druhého ospalého a stále ještě umazaného od krve a na bezvládné tělo na zemi.
"Danke, liebe Frau, ale my už jsme jedli," zazubil se Hans.
"Mluv za sebe!" ozval se vedle něj podrážděně Jurij.
"Tak Bruder-Herz by možná něco lehkého zakousnul..." Hansův úsměv se rozšířil. Teď se šklebil od ucha k uchu. Ovšem jeho dobrý úmysl se zjevně minul účinkem.
"VRAŽDAAAA!!!!" zaječela ženština a vyběhla z pokoje jak opařená.
Nikdo v místnosti si nevšiml, že je zvenčí poslouchá pár velmi bystrých uší.
I když na to momentálně nevypadal, Gunter pocházel ze starobylého a bohatého rodu lovců vampírů. Před chvílí ho vyhodili z jednoho místního vykřičeného podniku a nějakou dobu jen tak ležel na dešti. Nakonec se rozhodl vydat se do Rajské zahrady a trochu si užít se svou oblíbenkyní - Marií.
Zpitý až pod obraz dorazil v rámci možností k domu a na okamžik se usadil pod okno. Bylo to právě ve chvíli, kdy se z pokoje ozval zděšený ženský výkřik a to ho částečně probralo. Už dávno sice upíry nehonil, ale instinkt lovce v něm stále ještě přebýval a nebezpečná upíří aura byla cítit na hony daleko.
S rukama na spouštích svých věrných souputnic opatrně nahlédl do místnosti. V pokoji však spatřil jen tělo Marie válející se po podlaze. Po vampírech ani vidu ani slechu. Jen v jednom temném koutě viseli ze stropu dva netopýři. Gunter po nich vystřelil. Byl si jistý, že jednoho zasáhl, ale oběma se podařilo uletět a zmizet mu v záři právě vycházejícího slunce.
"Řikal jsem, že policie má divný zvyky," prohlásil Jurij a nakopnul kámen před sebou. "Minule vyrazili dveře od mýho bytu..."
Hans se zády opíral o patník, oči měl zavřené a byl bledší, než je i pro upíra zdrávo. Vypadal, že ho ani nevnímá. Jurij tedy přišel blíž, aby s Hansem pořádně zatřásl a probral ho, a najednou si všiml podivné skvrny na jeho paži.
"On tě trefil?! Ale jak to?! Proč se nehojíš?!"
Hans pomalu otevřel oči. "Asi to nebyl obyčejnej polda, co?" Usmál se a přitáhl si Jurije k sobě k poslednímu upířímu polibku.
Oba tu nyní leželi v orosené trávě a ani jeden z nich nejevil známky života.
"Co se stalo?"
"Vypadají jak otrávený?"
"Přineste rychle další jednotku krve! Mají hroznou spotřebu!"
Jurije probudily cizí hlasy. Mírně pootevřel oči, ale Hanse nikde neviděl. Chtěl vstát ale byl připoutaný k jakési pojízdné posteli a neměl sílu se prát. Ani se o to nepokoušel.
Když se opět vzbudil, ležel v bíle povlečené posteli, uprostřed čtyř bíle omítnutých zdí spolu s dalšími dvěma pacienty. Když otočil hlavu vpravo, spatřil tam klidně spícího Hanse. Už vypadal lépe a Jurijovi při pohledu na něj nadskočilo srdce radostí.
"Tak už jsi vzhůru?" ozvalo se z druhé strany a Jurij se polekaně otočil. Ležel tam muž a dlouhými hnědými vlasy, zvláštním tetováním přes jednu půlku obličeje a bandáží přes druhou. Široce se na něj usmíval. "Já jsem Gunter. Co ty?"
"Jurij," představil upír a začal svou pozornost opět věnovat Hansovi.
"Rád tě poznávám, Juriji. Za co tu jsi?"
"Za co?" Jurij se na okamžik zarazil. "Ach tak... Mého přítele někdo postřelil a mě se pokusil otrávit."
Pokud snad byl Gunter překvapen, rozhodně to nedal najevo. Jako kdyby tušil, nebo věděl, co se s jeho spolupacienty stalo.
"A proč tu jsi ty?" otázal se Jurij.
Gunter rozhodil své dlouhé vlasy po polštáři a pohodlně se uvelebil. "Otrava alkoholem," odpověděl naprosto lhostejně. Pobyt v nemocnici z tohoto důvodu byl u něj asi na denním pořádku.
další díl?
(Lucinka, 30. 5. 2009 13:02)