Bunny & Old Daddy
7. 11. 2008
"NÁMITKA!" ozvalo se z jedné strany soudní síně, až všichni, včetně starého, téměř plešatého žalobce a Santy Klause bez čepice, vydávajícího se za soudce, leknutím nadskočili. Stál tam mladičký právník, ze všeho nejvíce připomínající malého ustrašeného zajíce. Toto byl jeho první případ a on měl před sebou nelehký úkol. Obhájit svého klienta, nebo mu alespoň zajistit co nejnižší trest i přes nesporné důkazy staříka naproti. A tenhle hyperaktivní králík, sedící na lavici obžalovaného a pilně vyprazdňujícího již dvanáctý hrnek kafe, mu to svou drzostí k soudní stolici zrovna neulehčoval. Možná, že s úmrtím toho starého pána má přeci jen něco společného...
'Musíš svému klientovi věřit!' ujišťoval se v duchu.
"Co se děje, Felixi?" zeptal se jeho starší kolega, šéf a učitel, stojící celou dobu po obhájcově boku. "Znovu si projdi všechno, co víš, a určitě najdeš nějakou nepřesnost v téhle výpovědi. Mimochodem, bije přímo do očí."
"Projdi si všechno, co víš?" zopakoval Felix a zamyslel se. "Obžalovaný Alex Speed, zvaný Bunny, 13 let, podle vlastní výpovědi za nic nemůže a utekl proto, že se bojí zemětřesení. Bylo tehdy v noci zemětřesení?" zeptal se a jeho mentor jen tiše přikývl. "Oběť Arthur Shusta, 58 let, dlouhodobý zákazník obžalovaného, zemřel 28.9. na infarkt. Podle lékařských záznamů však měl srdce naprosto v pořádku. Tak jak to tehdy asi bylo...?"
....FLASHBACK....
Arthur Shusta se vracel z práce domů, do svého draze a přepychově zařízeného apartmánu. Měl velmi špatnou náladu, nejen proto, že na chodbě nesvítila světla a on každou chvíli o něco zakopl, ale také proto, že ho právě vyhodili z práce.
Jen jedna věc na světě ho teď dokázala potěšit - jeho mazlíček, jako vždy čekající na něj u dveří. Bunny byl tak roztomilý ve svém králičím oblečku, že mu musel odpustit i jeho příšerný zlozvyk - pití jednoho hrnku kafe za druhým.
"Už zase, Bunny?! Nebudeš spát!"
"A Vám to vadí?!"
"Ne. Samozřejmě, že ne." Starší muž se sklonil a chlapce políbil. "Dneska máme výročí, Bunny, tak tě nechám vybrat si, kde a jak..."
Chlapec radostně vypískl. Rolnička na jeho krku vesele cinkala, když odhopsal kamsi hlouběji do prostorného bytu.
"Ten kluk má vážně výdrž jak králík," usmál se Arthur Shusta, pověsil si kabát na věšák a zamířil do obývacího pokoje.
Chlapce našel téměř okamžitě. Bunny byl napůl schovaný pod gaučem a ven mu koukaly jen hubené hýždě v těsně přiléhajících kraťasech a s bílým chlupatým králičím ocáskem. Arthur si k němu klekl a začal ho po hýždích vášnivě hladit.
Bunny jeho dotek dlouho nevydržel. Když vylezl zpoza gauče, byl celý mokrý. Pokaždé to bylo stejné...
Snadno se nechal vydráždit na nejvyšší úroveň, ale dokázal to několikrát za noc, což ho dělalo nejžádanějším hochem z celého města i okolí, a on byl na to náležitě hrdý.
I dnes se Bunny pohodlně uvelebil na pohovce, vyzývavě roztáhl nohy a chtivými pohledy lákal muže nad sebou k akci. Arthur Shusta, zapsaný na Bunnyho seznamu stálých zákazníků, mu nikdy nedokázal odolat. Vrhl se na chlapce tak divoce, že málem převrhl sedačku, na které oba leželi.
Ovšem když byli v nejlepším, starší muž se na chlapce náhle zhroutil. Bunny tušil, že to někdy přijde, a vzal to jako samozřejmost. Ostatně, často se stávalo, že jeho zákazníci nezvládali tempo, které nasadil. A ani tenhle starý páprda nemohl být výjimkou, přestože s ním již měsíc trávil každou noc. Vysoukal se proto zpod bezvládného těla, několika zručnými pohyby se sám uspokojil a odešel do kuchyně připravit si další hrnek kafe.
V tom se mu pod nohama otřásla podlaha a skleničky na poličce zacinkali. Bunnymu se rozšířily oči strachem. Upustil hrnek na zem a rychlostí blesku vyběhl z bytu.
dállll
(sisi/ctenar, 23. 1. 2009 17:42)