Epilog
Vítr zanesl Robertovo volání až k Leonovým uším. Espeon se zastavil v půli kroku a otočil hlavu po zvuku. Nic se však už neozvalo.
Moly trpělivě čekala o kousek dál a Leon věděl, že se musí rozhodnout. Ne! Už byl rozhodnutý. Fialové oči mu zasvítily, když se podíval na tmavě modrou půlnoční oblohu.
Měsíc byl v úplňku. Znovu se zvedl vítr. Byl nepříjemně chladný, plný podivné vůně a zpíval smutnou píseň.
Naše cesty se tady rozcházejí.
A asi se už nikdy neuvidíme.
...
Roberte…
Jestli se ještě někdy narodíme,
znovu budeme bratři.
Jsem pyšný na to,
že jsem znal takového pokémona,
jakým jsi byl.
~ THE END ~
Komentáře
Přehled komentářů
Hmmm.... Asi jste nepostřehli, že jsem v úvodu psala, že jeden nemůže existovat bez toho druhého.... Což znamená, že.... Ale nic. Nebudu vám brát iluze :)
Kolik mi bylo? Hmmm.... Nevim. Tak 15, asi. Psala jsem to na gymplu jako slohovku. Heh... Učitelce se to ale nelíbilo.... Že prý jistý vztah mezi bratry není povolen. Tsss... Plechovka jedna....
No... Každopádně se styl mýho psaní nijak nezměnil, že? :D
hai
(mekachimeka, 1. 12. 2008 18:08)hai hai, haru-chan má pravdu, mierne smutné, mierne šťastné, ale pri tom superné. potvrdila som si, to čo stále tvrdím, máš talent robiť aj z takých viackrát nepisaných poviedok zázraky. hrozne sa mi to ľúbilo a koľko si mala rokov, keď si to písala, prosím ťa? lebo ja si pamätám, keď som bola malá, že som tiež písala, ale to bola hrozná katastrófa XD
...
(haru, 1. 12. 2008 15:22)ale bolo to milé...a nebol to až taký smutný koniec na aký sme zvyknutý (tým chcem povedať, že to všetci prežili a dopadlo to vlastne šťastne) teda až na to, že sa už neuvidia..smrk...ale inak to bola kawai poviedočka ^^ už len preto, že bola o pekemonoch
...
(Kouya, 4. 12. 2008 14:04)