Už to bylo několik dní, co u břehu Evolandu přistála veliká loď a z ní vystoupili podivní tvorové. Chodili po zadních nohách a okolo pasu se jim houpalo několik červenobílých míčků. Za nimi šli ještě další a něco nesli. To byli určitě pokémoni, ale takové tu ještě nikdo nikdy neviděl. Několik párů bystrých očí vše sledovalo ze svých pozorovatelen vysoko ve skalách.
Svalnatý velitel jolteoní jednotky se najednou zvedl a jako stín se prohnal okolo vetřelců. „Už jsou tady,“ hlásil tehdy Paul otci. „Přesně jak říkaly naše vaporeoní hlídky na moři.“

Teď, když byla většina místní populace chycena do pastí, mezi nimi i flareon Dereck a jolteonka Sora, rozhodli se ostatní požádat o radu Christophera.
Christopher byl jistě nejstarším a tudíž i nejmoudřejším pokémonem na Evolandu. Byl však už také velmi unavený a rozhodně neměl náladu rozdávat někomu užitečné rady. A když měl někdo to štěstí, že se jeho problémem začal zabývat, dával si tenhle vaporeon pěkně na čas.
Paul čekal spolu s přítelem Ralffem před Christopherovou jeskyní a mladého flareona se začínala zmocňovat nervozita.
„Mohl by si pospíšit!“ zavrčel Ralff, vstal a rozběhl se do jeskyně.
Paul ho však na poslední chvíli chytil za chundelatý ocas a strhl zpátky.
„Hele, nech mě být!“ vykřikl Ralff a obdaroval Paula malým plamenometem. Jolteon stačil jen tak tak uskočit stranou, ale oheň mu mírně sežehl srst na hřbetě.
„Nemysli si, že nevím, jak se cejtíš! Jennifer je přece moje sestra!“
Jennifer nebyla pouze Paulova sestra, ale i velmi krásná a elegantní flareonka. Po rodičích podědila jen to nejlepší a všichni kluci ji zbožňovali; nejvíc právě Ralff.
Paul opatrně přišel blíž ke kamarádovi. „Hele, určitě dělá, co může…“
„Jo! On si tam klidně chrápe, zatímco naši blízcí padají za oběť lovcům pokémonů! Je pěkně zlej, ten starej kostlivec!“
„Ten starej kostlivec,“ ozvalo se jim za zády, až oba leknutím nadskočili, „právě našel řešení vašeho problému.“
„Jejda… Christophere, promiň. Já to tak nemyslel,“ omlouval se honem flareon a Paul otevřel tlamičku, aby taky něco dodal. Christopher je však pozvednutím tlapky utišil.
„Já vím. Jste oba mladí a nedočkaví. Teprve časem poznáte, jak je dobré mít plán, než se pustíte do boje.“
Oba kamarádi se posadili v nadšeném očekávání, že si onen mistrovský plán vyslechnou. Vaporeon se však k vyprávění jaksi neměl. Oči měl zavřené a u čenichu velikánskou bublinu.
Když se dlouho nic nedělo, Ralff vstal a zplna hrdla mu zakřičel do ucha: „Christophere!!!“
Bublina praskla a starý vaporeon otevřel jedno oko, pak druhé, protáhl se a zívl. „Omlouvám se. Asi jsem usnul. Kde jsem přestal?“
„Právě jsi se nám chystal říct, jak ty dvounohé tvory porazit,“ napověděl Paul a Ralff našpicoval uši.
„Tak poslouchejte… Musíte najít dvojici pokémonů, černého a fialového. Ti jediní dokážou naše přátele vysvobodit a lovce zahnat.“
„Phe,“ odfrkl Ralff. „Žádat o pomoc toho, kdo existuje jen v legendách pro malé eevee, jak absurdní…“
„Počkej,“ zarazil ho Paul a ve vzpomínkách se vracel zpět v čase. „Jednoho černého pokémona už jsem někde viděl. Měl na sobě žluté, svítící kroužky. Byl jsem tehdy ještě malý eevee a šel jsem po evolučním kameni, ale on byl rychlejší a sebral mi ho. Říkal, že se jmenuje umbreon a je na cestě za svým bratrem.“
„To budou oni!“ zvolal radostně Christopher. „Tak přece existují. Musíte přemluvit oba. Ti dva vše dělají společně, protože jeden bez druhého nemůžou existovat. Také jim nesmíte nic přikazovat. Musejí zůstat naprosto svobodní. Je to nelehký úkol, ale pokud se vám to podaří, získáte mocné spojence. Abyste tomu rozuměli, umbreon je temný pokémon a jeho věrný druh espeon je pokémonem světla.“
„Jedině oni mají tu moc…bla, bla, bla…“ ukončil netrpělivě flareon. „Jdeme je najít!“
„Jasně, ale ještě skočíme pro Moly.“
Oba kamarádi odběhli. Starý Christopher se ještě chvíli díval, jak se za nimi v dálce zvedá prach, pak dlouze zívl a odešel si lehnout do své jeskyně.