Mrtvá Větev
17. 7. 2009
"KAKUZUUU! Kurva, Kakuzu! Kde jsi?! Ozvi se!"
Kakuzu však nikde poblíž nebyl. Nebyl ani nikde opodál. V okolí totiž už několik měsíců řádil hladomor a Hidan - díky své nesmrtelnosti - byl posledním přeživším členem Akatsuki. Běhal po jeskyni, ve které se s jeho bývalými 'přáteli' schovávali, a hledal něco na zub. Dávno mu hlady přeskočilo a čas od času míval vidiny. A když se několikrát neúspěšně zakousl do mechem obrostlého kamene, který považoval za kouřící misku chutného ramenu, sedl si do jednoho z temných koutů a začal se modlit ke svému bohu, kterému až doteď věrně sloužil, aby mu seslal něco k snědku. Opakování jedněch a těch samých slov stále dokola však nepřineslo žádný užitek. Spíše naopak; Hidanovi ještě více hráblo.
Ichigo, jako každý slušný člověk, popřál všem dobrou noc a šel si lehnout. Sotva zalezl pod deku, usnul a zdál se mu sen o království, kde sice byla hojnost jídla, ale všichni jeho obyvatelé trpěli hlady.Spalo se mu velmi nepohodlně a ani jeho postel mu nepřišla o nic lepší.
Probudil ho závan větru na obličeji. Přece zavíral okno, než šel spát... Že by nějaký vetřelec? Otevřel očí, aby obhlédl situaci.
Ne že by se někdy bál výšek, ale lekl se, když zjistil, kde spal. A jak sebou při tom leknutí škubl, spadl a cestou dolů obral strom o všechny spodní větve.
Chvíli ležel na zemi a proklínal strom, který mu nyní připomínal spíše palmu než vzrostlý jehličnan, kterým původně byl, a nakonec se rozhodl porozhlédnout se po okolí. Kus od něj zela ve skále velká díra a z druhé strany k němu doléhalo šplouchání vody. Vstal a šel se podívat. To, co původně považoval za klidný, malý potůček, se ukázalo být říčkou - sice malou, ale dost divokou, aby ho strhl proud a otřel s ním každý kámen. Když však člověk ušel pár metrů proti proudu, objevil v zákrutu říčky klidnou lagunku, v níž žily hejna ryb, skryty před dravou řekou. V ní bylo možně se umýt, opláchnout škrábance od větví a hlavně zkontrolovat, zda člověku nezůstali nechtěné šrámy.
A to taky Ichigo udělal. Z tůňky však na něj nekoukal starý, známý, dobrý Ichigo, který si ale rozhodně neustlal na vrcholku toho stromu, ale jeho poněkud pobledlé já, kterému všichni říkali Hollow Ichigo.
Po chvíli se Ichigo - stále ve své hollow podobě - vrátil zpět k jeskyni. Zevnitř zaslechl šílený smích, a tak se rozhodl ji blíže prozkoumat.
Hidanův psychopatický smích utichl, jakmile zahlédl temnou postavu mihnout se v úzkém pruhu světla u vchodu do jeskyně; pomalým krokem se k němu blížil Jashin-sama. Jeho modlitby přeci jen byly vyslyšeny a jeho bůh konečně přišel, aby ukončil jeho trápení.
Hidan vstal a šel tomu, koho považoval za Jashina, naproti; kosu táhl za sebou.
Chvíli trvalo, než si jeho oči přivykly na přítmí panující v jeskyni, ale i potom Ichigo nikoho neviděl a ani neslyšel. Nebylo tedy divu, že se lekl, sáhl po meči a divnému týpkovi, který na něj najednou ze stínu vybafl, usekl hlavu. Ta se mu odkutálela k nohám a po pár vteřinách začala nadávat.
"Ty - kurva - nejsi Jashin-sama!"
"Ne!" zavrčel Ichigo v odpověď. "Říkají mi Hollow Ichigo!"
"Tak buď - sakra - od tý dobroty a přidělej mi hlavu zpátky k tělu!"
Jen bůh ví, kde to Ichigo vzal, ale z kapsy vytáhl tubu vteřinového lepidla a nadávající hlavu přilepil zpět na její původní místo.
"Mám celkem hlad," prohlásil Ichigo, když svou práci úspěšně dokončil. "Nemáš tu..."
"Vypadám snad na to, že mám nějaký jídlo?!" zarazil ho Hidan v půlce věty. "Jashin-sama mě opustil! Chápeš to?! Mě, kurva! Svého nejvěrnějšího služebníka!" Teď už Hidan skoro kňučel.
"Tak proč se mu nepomstíš? Můžeš jít a uvařit si jeho..." plácl Ichigo jen tak do větru.
"Myslíš, že je to tak jednoduchý?! Už se Jashina snažím přivolat tejden!"
Zatímco Hidan byl na pokraji jak fyzického, tak psychického zhroucení, Hollow Ichigo se jen ušklíbl. Z kapsy, ze které předtím vyndal lepidlo, nyní vytáhl jakousi uschlou větévku a podával ji Hidanovi. Ten si ji podezřívavě prohlížel.
"Co je zas - kurva - tohle?!"
"Tenhle kus klacku se jmenuje Dead Branch," vysvětlil Ichigo. "A slouží k vyvolání různých příšer, tak to můžeš zkusit s tim tvym Jashinem."
Hidan sice nevěřil, že by nějaká větev dokázala vyvolat boha, ale rozhodl se to vyzkoušet. A opravdu. Před vyjeveným Hollow Ichigem a ještě vyjevenějším Hidanem se zjevil Jashin v celé své kráse.
"To jste mě museli vytáhnout zrovna uprostřed oběda?! Doufám, že máte aspoň něco důležitýho!" Rozčilený hlas boží se rozléhal jeskyní.
Hidan i Hollow Ichigo na něj zírali jak na zjevení. Pak ale u obou převládl hlad a po Jashinovi se vrhli jak psi. Přišli sice o nějaký ten litr krve, ale nakonec společnými silami boha udolali. Přesněji řečeno, Hollow Ichigo ho umlátil Hidanovou hlavou.
A když pak byl Hidan opět v jednom kuse, rozdělali uprostřed jeskyně malý ohýnek, nabodli Jashina na rožeň a začali s pomalým opékáním.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj..nerada delam reklamy ale mam novej blog a rozjizdim povidkareni...x) takze jestli te zajimaj slashe...shounen-ai..yaoi..tak by mohl byt neco pro tebe x)...byla bych moc rada kdybys nechala koment jak se ti tam libi..povidka a tak x))
diky moc
Misuki
www.destiny-angels.blog.cz
(Misuki, 24. 7. 2009 17:57)