Sázka
6. 9. 2009
Byakuya pospíchal tmavým koridorem. "Chtěl jsi se mnou mluvit, Neare?" oslovil bledou postavu svítící uprostřed mísnosti temnější než tunel, kterým právě přišel.
"Nezdá se ti, že náš vztah začíná být poněkud fádní?" zeptal se Near, aniž by vzhlédl od svých kostiček, různě poházených po podlaze.
Byakuya se zarazil. "Jestli už nechceš být seme, já klidně budu..."
"Tak jsem to nemyslel. Jen jsem chtěl říct, že by náš vztah potřeboval trochu oživit; nic víc." Near vstal a pomalu přešel ke dveřím. Bylo až spodivem - vzhledem na množství světla v místnosti - že nešlápl nebo nezakopl o nic na zemi. "Co kdybychom se vsadili? Třeba o tohle..." Vzal Byakuyu za ruku a jemně se ho dotkl kouskem papírku.
V tu chvíli se před překvapeným Byakuyou a jeho téměř o polovinu menším semem zjevila černá příšera. Stála nohama vzhůru a poskakovala na hlavě. Kolem podivné trojice začaly náhle poletovat sakurové lístky, jak Byakuya aktivovalsvůj bankai. Nearův hlas ho ale vyvedl z koncentrace.
"Jsou támhle v tašce, Ryuku."
Příšera radostně odskákala kamsi do temného koutu, odkud se pak už ozývalo jen chroupání a šťastné mlaskání.
"Vsadíme se a kdo vyhraje, může si Ryuka odvést..." otočil se Near na Byakuyu.
Byakuya však začal protestovat. "K tomuhle mne nedonutíš, Neare! Stačí, že mne fanynky spojujou s Renjim nebo hůř - s Ichigem! Nepřežil bych, kdyby mě dávali dohromady s tímhle!" Ukázal do rohu místnosti.
Ryukovi právě došli jablka a on se přehraboval v tašce, zda by v ní ještě nějaké nenašel. Po chvíli vítězoslavně vytáhl banán, oloupal ho, snědl a šlupku zahodil na podlahu.
Ten den měl Byakuya smůlu. Ať se s Nearem vsadil o cokoliv, vždy vyhrál. Několikrát se mu dokonce zdálo, že to Near dělá schválně, aby se té příšery zbavil. Nakonec ho ale přeci jen napadla věc, ve které Near rozhodně nemůže prohrát; vsadí se s ním o to, kdo je menší. A aby se ještě více pojistil, dal i časový limit - tak rychle přece nikdo nevyroste.
"Kdo z nás dvou bude přesně za pět vteřin hlavou blíže k téhle tyči, vyhrál." Near se zamyšleně podíval k zemi, kde ve výšce jeho kolen visela na provázku zavěšená asi metrová tyč. A když pak souhlasil, Byakuya začal odpočítávat.
"5... 4... 3... 2...."
-BÁC-
Jak Byakuya při počítání obcházel okolo tyče, šlápl na šlupku od banánu a rozplácl se na podlaze.
Near se nad ním sotva znatelně usmál. "Zase jsem vyhrál," prohlásil.
"Dobrá. Jdeme, Ryuku! U mě tě čeká několik jablek!" Byakuya naštvaně odcházel, následován přešťastným Ryukem, a Near osaměl.
Po pár dnech došly zásoby jablek i u Byakuyi, Ryuk od něj odletěl a on se vydal opět naštívit svého semeho. Near však doma nebyl. Ovšem jeho počítač byl zapnutý. Byakuya z náhlého popudu otevřel jedinou složku, která byla na ploše, a to, co spatřil mu doslova vyrazilo dech. Near měl staženy stovky a stovky fanartů a povídek, kde byl jeho uke párovaný s velkou, ohavnou, černou příšerou požírající jablka.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak toto by mě ani ve snu nenapadlo =DD...Byakuya a uke =DD no tohle mě dostalo =DD...chudák =DD
=)))
(Lucysek, 19. 6. 2010 23:01)