Už je to pár dní, co můj božský Sasori zemřel. Proč vlastně musel zemřít?! On, který byl tak úžasný, skvělý, chytrý a dokonalý… Vždy měl po ruce nějaký dobrý plán a se vším si věděl rady! A teď ho měl nahradit tenhle malej… No dobře… Tobi je skoro o hlavu vyšší než já, ale… Prostě Tobi nemůže nikdy, NIKDY V ŽIVOTĚ, nahradit mého Sasoriho! Vždyť je jeho úplný opak a chová se jak malé dětsko! Tak například dneska ráno:
Děs, hrůza a naprostá katastrofa. To všechno mě probudilo, když mi něco velkého a těžkého skočilo na postel a zařvalo mi to do ucha: “SEMPAAAIIIII!!! SEMPAI MUSÍ VSTÁVAT! TOBI PŘIPRAVIL SNÍDANI!“ Nebo něco podobnýho. Ještě teď jsem skoro hluchej…
A aby toho nebylo málo, Tobi mi pak nacpal do pusy několik sušenek a zdrhl. Zbabělec jeden…
A ode dneška spim s kapsičkou jílu pod polštářem. I když… Nebudou hotový figurky lepší? No možná, ale já nerad spim na tvrdym a rozhodně nebudu riskovat, že mi bouchnou pod hlavou…