FDN, part 1
26. 1. 2009
Jednoho zimního dne
děvčátko naprosto nevinné
televizi zaplo znuděně.
A tam objevilo se okno tajemné.
V něm objevila se podivná hlava
a představila se Denegawa.
"Byl jednou jeden stařeček
a stařenka
a s nimi žily děti Jeníček a Mařenka.
Stařenčin B
a stařečkův L
Oknem pronikal svit měsíce,
B klidně spal v kolíbce.
Ve spánku otravoval ho komár,
sedl mu na nos a B říhl jak somár.
Sidoh však měl všechno pod palcem,
Rogera hned vzbudil kopancem.
"Vstávej, dědku!
Přines rychle štětku!
Drahouška B štípají komáři!
Udělají mu cucflek na tváři!
A nemůže odpočívat,
víčko džemu olízávat."
Roger na kolíbku se posadil,
na správnou vlnu se naladil.
Štětkou mával a B houpal
a komáry v krvi koupal.
Sidoh zatím vedle do místnosti zašel,
kde L nad kouřícím hrncem našel.
"A copak ty, můj milý, tady děláš?"
"Bratrovi míchám džem." "Mícháš?"
"Vždyť jsi mi to sám poručil..."
"Ale kovem o kov ťukat neporučil!"
Sidoh sfoukl plamen svíce,
vyvedl L ze světnice.
"Tu se, holoubku, můžeš usadit.
Ať drahoušek B má klid.
Tady měsíc svítí jasně
a je tu klid a je tu krásně."
A než uslyším kykyryký,
ať máš všechno nachystané!
Jinak ti, můj milý,
peklo nastane!"
řekl Sidoh a zpět domu odvrávoral.
"Neare! Neare!" L na mazlíčka zavolal.
Near vykoukl ze své boudy,
přišel a usadil se u velké hroudy.
Jinak vše odehrávalo se jako vždycky.
L míchal a dělil se s Nearem o zákusky.
B si s rudým prstem v puse klidně chrápal,
Roger ho houpal a štětkou kolem mával.
L míchal stále rychleji,
když na východě udělalo se jasněji.
A tu L náhle uviděl,
jak kohout na bydlo vyletěl.
Tak džem džemem nechal
a rozběhl se k němu.
Near v klidu ho následoval,
doufajíc ve sladkou odměnu.
"Please, Gevanni milý,
musím míchat ještě chvíli..."
Gevanni ho pochopil
a toto mu prozradil:
"Kohouti jsou malí páni.
Jitřenka řídí kokrhání."
L upřel zrak k východu,
kde noc mizela pod vodu.
Slunce právě vycházelo nad stromy.
A L rozběhl se v očekávání pohromy.
Na kraji lesa se zastavil,
jitřenku úklonou pozdravil.
"Smiluj se, Jitřenko jasná.
Smiluj se, Sluníčko krásné.
Ještě chvíli míchat musím,
nebo mi Sidoh vyškube vlasy."
Sluníčku jeho vlasů se zželelo
a do mraků opět ulehlo.
Když L domů se vrátil,
na schodech čekala nevlastní máti.
"Tak co, holoubku, jsi hotový?"
Sidoh se s úšklebkem otázal.
Však podivil se, když L hrnec ukázal.
Stačil jsi to! Grrr.... Ty hade jedovatý!!!
A teď ukliď, zaměť dvůr a nasyp drůbeži!"
přikázal Sidoh a zmizel ve dveřích.
L smutně sedl si pod schodama,
mazlil se s Nearem, drbal ho za ušima.
Pak už ozvalo se z dálky kokrhání
a zahambit nedal se ani Gevanni.
Slunce vystoupilo na nebe
a vzbudilo i spáče BB.
Bdím, či je to sen?
Tentýž rok i tentýž den...
Teď však jinde jsme,
je to jiná vesnice.
Malované dnešní ráno
a přesně, jak je tu psáno,
Raito, sotva vyšel z chalupy,
naskládal dříví do kupy.
A protože mu prý chybí nevěsta,
vydá se jí hledat do světa.
Vyběhl však za ním rodič jeden,
že nevadí, nebude-li mít nic věnem.
Pan Yagami vždy dobrý otec byl
a syna radou na cestu vybavil:
"Synáčku..." "No co ještě?"
"Dávej na sebe pozor." "Dobrá..."
"A nezapomeň si tu kleště.
Vždycky pomáhej slabším."
"Dobrá..." "A ustupuj starším."
Raito však poslední slova neslyšel,
dávno z branky pravou nohou vyšel.
Z domu vedle překrásná dívka vyběhla,
kolem své osy jak Země se otočila
a písničku mládenci zazpívala:
"Raito, Raito, můj pane,
jen se podívej na mne.
Šaty mám vyšívané
a jsou celé hedvábné!"
V jednom okně dívka stála,
vlasy své si sčesávala.
Jakmile jinocha na cestě spatřila,
zplna hrdla spustila:
"Raito, Raito Yagami,
nikam už nepospíchej,
proklouzni zahrádkami,
na mé okno zaťukej!"
Raito však neměl zájem o její vnady
a držel se otcovi rady.
Proto dál pokračoval po cestě
v pátrání po krásné nevěstě.
Ještě než hoch z dědiny se dostal,
toho, co nejvíc ho zbožňoval, potkal.
Mikami při loučení velmi trpěl
a svou píseň jak ptáček Bohu zapěl:
"Nechoď My Kami v prohnilý svět,
pojď si se mnou posedět.
Tohle jabko já ti dám
a k tomu ti zazpívám."
Od ctitele Raito si vzal jablko,
však půjde velmi daleko.
"Sayonara, Mikami," se rozloučil,
a ruku mu podal.
A když ho Mikami konečně pustil,
na cestu se vydal.
Putoval přes hory, řeky, kopce,
na cestě, která neměla konce.
A aby mu nebyla dlouhá chvíle,
zpíval si a hopsal rozpustile.
"Ustupte, jen ustupte!
Nebuď prašná, cestičko.
Dobrý junák teď tebou jde,
chce poznat svět maličko.
Cestičkou půjdu stále vpřed,
nevěstu si vyhledám.
Ta musí být jak jarní květ,
jinak budu radši sám.
Když se dívám na sebe,
tak se musím pochválit.
Nevypadám já věru zle,
zkrátka chlapec, jak má být."
Tak došel až do hlubokého lesa
nedaleko temného plesa.
Jeho cesta byla celkem schůdná.
V dohledu však žádná žena svůdná.
A tak na místo krásné svůdnice
loupežníky potkal u silnice.
"Policie! Ani hnout!" Vykřikl jeden z nich.
A jejich šéf na to:
"Vždyť je to Raito!
Známý poustevník a mnich!"
"Jsi v pasti!" prohlásil jiný.
"A my tě teď oloupíme!"
"Oloupíte? Koho? Mne?"
"Tebe!" Všichni ukázali odznak policejní.
Tak Raito pustil svou tašku k zemi
a falešní lupiči hned vrhli se po ní.
Jak o kořist svou se prali,
zbavil je Raito zbraní.
"A kdy nám pistole vrátíš zpátky?"
"Za sedmdesát čtyři pátky,"
pronesl znuděně Raito
a v duchu si myslel: "Tak a maj' to."
Slzami smíchu promočil tři kapesníky,
jak okradl hloupé loupežníky.
Komentáře
Přehled komentářů
tak to bola pecka *ešte teraz premáha smiech* ja ani neviem čo Ti na to povedať...proste ROFL xD
O.O
(Broskynka, 27. 1. 2009 11:52)*slzičky smiechu v očiach* ... stalo to za to čakanie xD....xD hneď ako som objavila odkaz od teba (za ktorý ďakujem) som tu dokapala xD... joooj ale je to moc kawai xd... a objáhilo to moju mienku o tom že píšeš skvelé smiešne poviedky a okrem nich (teraz už viem) aj skvelé= básničky.... xD ... jpoj sa priznám že milujem poéziu Xd... a vieš čo ? začínam rozmýšľať že na recitačnú súťaž (zachvíľu máme v škole) sa naučím túto básničku... učke sa isto bude tiež páčiť xd... moc pekné už som sa nemohla dočkať xD
xDxD
(haru, 29. 1. 2009 13:35)