Naposledy zkontroloval chrám. Nikde ani smítko. Dobře tu uklidil. Athena bude spokojená. Snad.
Někde ve městě zvony odbíjely poledne. Zakručelo mu v žaludku. Teprve teď si uvědomil, že od včerejška nic nejedl. Rychle si ohřál zbytky od večeře, naobědval se a šel na vštívit svého přítele. Stráví u něj celé odpoledne a možná i večer a noc.

SS_SS_SS_SS_SS_SS
"Ahoj, Angelo!" pozdravil ho Aioria, když Deathmask procházel chránen Lva.
"Nazdar," zavrčel Deathmask v odpověď. Jak jen se mohl dovědět jeho pravé jméno? Nejspíš ho zaslechl, když ho Afrodite volal.

SS_SS_SS_SS_SS_SS

"Dobré poledne, Angelo-san."
"Andromedo? Dobrý poledne..."
Deathmask zůstal vyjeveně stát na schodech mezi chrámem Lva a Panny a sledoval, jak drobná postava rytíře Andromedy mizí ve spodním chrámu.
"Musel ho zaslechnout, když byl navštívit bratra..." pomyslel si a pokračoval v cestě. Daleko však nedošel.
V dalším chrámu ho zastavil jeho strážce. Rytíř Panny držel v jedné ruce ještě se mrskající rybu a v druhé paličku.
"Angelo, můžeš mi s tím pomoct?"
"S čim?!" Deathmask věnoval blonďatému rytíři vražedný pohled.
"Shun by rád k večeři rybu. Jednu jsem koupil ve městě."
"A co?!"
"Shaka napřáhl ruce k druhému zlatému rytíři. "Já přece nemůžu ubližovat nevinným tvorům."
"Dej to sem!" zavrčel Deathmask, praštil rybu paličkou po hlavě a hodil ji zpět Shakovi. Pak co nejrychleji vyběhl ven.

SS_SS_SS_SS_SS_SS

Deathmask cítil dva kosmosy v chrámu Vah. Snažili se sice maskovat, ale on jasně poznal, že Papež je opět u Dohka na čaji. Moc dlouho se zde nezdržoval. Nijak netoužil po tom, vidět jistého bronzového rytíře, který se do chrámu Vah nastěhoval i se svou malou kamarádkou poté, co Athena dostala ten svkělý nápad, že zlatí rytíři musí přijmout bronzové za své učně. Deathmask byl šťastný, že se nikdo z nich nenarodil ve znamení Raka. Měl totiž stějný názor na věc jako Phoenix, akorát z opačného konce.

SS_SS_SS_SS_SS_SS

Hlavou se mu honily různé myšlenky, když vstupoval do chrámu Škorpiona (například o tom, jak by bylo svělé, kdyby Afrodite byl strážcem některého z nižších chrámů a on by se pokaždé nemusel plahočit až nahoru a hlavně by nemusel procházet tudy). Chrám Škorpiona byl opuštěný. Milo měl zřejmě na práci veledůležitou činnost, a to nezpustit oči z Camuse. Což bylo samozřejmě mnohem důležitější, než dávat pozor, aby nikdo nepovolaný neprošel chrámem, který měl střežit.
Na druhou stranu byl Deathmask rád, že tu nikdo nebyl. Nehodlal se s Milem potkat. Ale když o tom tak uvažoval, stejně asi bude muset...

SS_SS_SS_SS_SS_SS

"Aaa, dobré odpoledne, Angelo-san!" Malý kluk na něj zamával, když vstupoval do chrámu Střelce.
"Kiki, co ty tady děláš? A jak to, že víš, jak..."
"Mu-sama něco takového říkal," uculil se malý zrzavý chlapec. Od té doby, co ho jeho mistr, rytíř Berana, vzal na oběd do čtvrtého místo druhého Dómu Zodiacu, už nemá z Deathmaska takovou hrůzu. Říkal si tehdy, že kdo tak výborně vaří, nemůže přeci být zlý. "A Aioros-san mi dovolil hrát si chvíli s ním a Seiyou na jejich novém playstationu."
Na celice kratičký okamžik se Deathmask zatvářil zděšeně, ale rychle opět nasadil svůj obvyklý výraz. "Pegas? Pegas je tady?"
Jako kdyby mu chtěl odpovědět, Seiya vyšel ze dveří vedoucích do soukromých prostor chrámu. "Nazdar, Angelo!" zubil se od ucha k uchu. "Taky to mohlo našeho Krabíka napadnout, že tu asi budu, když mě Aioros nii-san přijal jako učně..."
Tak tohle už přestávalo všechno! Jak to, že každý v Sanctuary, včetně toho nemožného Seiyi, zná jeho pravé jméno?! Bude si muset s Afroditou vážně promluvit.
Deathmask začínal být navztekaný. Měl sto chutí někoho poslat do Death Realmu. A také by to hned udělal, kdyby mu něčí pevný stisk nezadržel ruku. Otočil se.
"Aiorosi? Proč to..."
Rytíř Střelce důrazně zatřepal hlavou. "V mém chrámu se nikdo nikam posílat nebude, Angelo," řekl s úsměvem. Tón jeho hlasu však nepřipouštěl žádné protesty či vymlouvání se.
Deathmask jen něco zavrčel ve své mateřštině, čemuž Kiki (k velké radosti Mu) ani Seiya nerozuměli, a odešel.

SS_SS_SS_SS_SS_SS

"Zdravim, Angelo!" přivítal ho rytíř Kozoroha, když Deathmask procházel jeho chrámem. "Mohl bys mi s tímhle pomoct?" zeptal se a než stačil strážce čtvrtého chrámu Zodiacu zareagovat, držel v rukou několik podlouhlých krabic.
"Co to je?"
"Nové meče do sbírky, které jsem si objednal. Můžeš je odnýst támhle do tý místnosti? Díky."
Dneska je nějaký divný den. Proč všichni chtějí zrovna po něm, aby jim pomáhal? A proč, což je ještě divnější, jim vůbec pomáhá?
Zatímco si rytíř Kozoroha listoval v nejnovějším vydání katalogu mečů, jediné co Deathmask viděl, byly nápisy na krabicích, které nesl. Některá jména mu něco říkali. Poznal Inuyashův meč, Sephirotův, dokonce i Orochimarův. Shura byl meči opravdu posedlý.
"Nebude trvat dlouho a pořídí si i Hadesův," napadlo Deathmaska, když skládal krabice na podlahu vedle vytrýny s jakjinak než meči.
Shura právě pilně počítal úspory a na klíně mu ležel katalog otevřený na stránce, na které byl vyobrazený meč nemálo podobný tomu Hadesově.
Deathmask přišel blíž a černovlasému rytíři pošeptal do ucha: "Nemyslim si, že ti tohle Athena proplatí..."
Shura se k němu otočil a usmál se. "To je mi jasný. Takže mě příští měsíc očekávej na večeři." Zazubil se a vrátil se zpět ke svému katalogu.
Deathmask nebyl proti. Přestože se to některým nejmenovaným osobám, Seiyovi, zdálo přinejmenším divné, ne-li nemožné, on a rytíř Kozoroha byli přátelé.

SS_SS_SS_SS_SS_SS_SS

Buď se ten den stalo něco, o čem Deathmask nevěděl, nebo je tohle všechno jen děsivá noční můra. Štípl se do předloktí, ale vzápětí tiše sykl bolestí. Takže se mu to nezdálo. Opravdu se na něj Milo zubí od stolu plného vcelku chutně vypadajícího jídla a zve ho, aby s ním, Camusem a rytířem Labutě poobědval.
"A nebo," napadlo ho, "chce tenhle Škorpion získat zpět titul největšího assassina Sanctuary a všechno tohle jídlo je otrávené."
"Milo..."
"No co, Camusi. Říkal jsi, že Hyoga navařil alespoň na tři dny..."
Jmenovaný rytíř se začervenal.
"To ale v případě, že by ses nepozval na oběd!" prohlásil rytíř Vodnáře chladně.
"To vy jste řikali, že když už tu jsem, můžu se najíst s váma."
"..."
Náhle začala být Deathmaskovi uvnitř chrámu zima, přestože venku bylo alespoň 30 stupňů. Rychle proto proběhl Camusovým chrámem a vydal se po dlouhých schodech vzhůru do posledního Dómu Zodiacu.

SS_SS_SS_SS_SS_SS_SS

Rytíř Ryb ho nečekal a nebyl nikde k nalezení. Teprve když prolezl celým chrámem a vyšel na zahradu, zahlédl zavlnit se mezi růžemi pramen modrých vlasů.
"Ahoj," pozdravil.
"Oh, ahoj, Angelo." Afrodite vstal od toho, co zrovna dělal, a otřel si mírně spocené čelo. Poté přišel blíž k rytíři Raka a věnoval mu letmý polibek na tvář.
V tu chvíli Deathmask dočista zapoměl, že chtěl Afroditu seřvat za to, že roznáší po Svatyni to, jak se ve skutečnosti jmenuje. Zůstal jen stát, jako kdyby k němu právě dorazil ledový kosmos vycházející z chrámu Vodnáře.
"Erm... Takže... Co děláš?" zeptal se po chvíli.
Afrodite se uculil tak, jak to umí jen on. "Starám se o své miláčky," odpověděl. Klekl si zpět do hlíny, vzal do ruky motyčku a nabídl ji příteli.
"Zbláznil ses?" Deathmask téměř vyjekl. Pokud by si dokázal (jakože nedokázal) představit sebe okopávajícího zzáhonek kytek, byla by to nejspíš děsivější představa než ta, ve které kouří s Milem dýmku míru a zakopává válečnou sekeru. "Akorát bych ti je poničil," řekl na omluvu, když viděl Afroditův zklamaný výraz.
"Oh," na to rytíř Ryb. "To jsi přišel jen proto, aby ses koukal, jak pracuju?"
Deathmask přikývl a uvelebil se v altánku, který si sem Afrodite pořídil.
Netrvalo dlouho a usnul. A oněco málo déle trvalo, než ho nečekaná lidská potřeba vzbudila. Vstal a rychlostí světla utíkal tam, kde tušil, že budou zahradní toalety, které si tu jeho přítel nechal zbudovat pro případ nejvyšší nouze, jež nastala právě teď. Snad bude zpátky dřív než si toho Afrodite všimne.
O několik minut později se zahrádkou vedle chrámu ryb ozvalo tichounké avščak zřetelné volání.
"Dite?"
Ticho.
"Dite!"
Opět ticho.
"KSAKRU, DITE! POJĎ SEM!" zařval Deathmask tak silně, že to muselo určitě být slyšet po celém Sanctuary.
Zlatý rytíř Ryb se otočil. Když neviděl svého přítele, následoval jeho kosmos až k toaletám. "Jsem tu. Co potřebuješ?"
"Odkdy tu neni papír?!"
"Nikdy tam nebyl. Nemam to tu rád. Od dřevěných prkýnek jsem vždycky měl odřený..."
"Tak nějakej dones!"
"To mám dojít za Camusem a říct 'Hele, Camusi, Angelo si u mě odskočil a potřebuje papír...'?"
"Lepší než nic."
"To to ale bude vědět celý Sanctuary..."
"Camus by to přeci... Moment... Milo!"
Afrodite tiše přikývl. "Ještě se nestalo, že by jeden z vás nevyužil příležitosti, jak toho druhého nějak zesměšnit."
"Tak zajdi na opačnou stranu. Požádej Shiona."
Afrodite dělal, že přemýšlí. "Pradva. Náš milý a hodný papež nikdy neodmítne pomoct svým rytířům, když potřebují."
"Tak vidíš." Deathmaskův hlas zněl nadšeně.
"Mě se ale nikam nechce a navíc mám práci. Udělej to tak, jako když jsi byl malej."
-ŘACH-
To Deathmask spadl z výšin zpět na zem. Jak jen si mohl myslet, že by se Dite tak ponížil a šel někoho prosit o toaletní papír?
"Tehdy mě nutili používat lopuch. Na jednom byla beruška."
"To bude problém," ozvalo se z venkovní strany dveří. "Lopuch tu neni..."
Afroditovi najednou něco proletělo okolo hlavy. Rytíři Ryb se zaleskly oči a na rtech se mu objevil mírný sadistický úšklebek, když pozoroval červeného broučka s černými puntíky na krovkách, jak se spokojeně uvelebil na jedné z jeho černých růží.
"Počkej, něco jsem našel," zavolal a utrhl piranha růži i s beruškou.