"AAAAAAAAAAA...." Nad Sanctuary se rozlehl zděšený výkřik. Normálně by se všichni přiběhli podívat, co se komu stalo. Bylo však již pozdní dopoledne, když se Aioria vzbudil, a všichni byli zrovna trénovat.
Rytíř Lva na sebe koukal do zrcadla, které dostal k narozeninám od Afrodity, a vypadal příšerně. Za celou noc nezamhouřil oka, celé tělo ho bolelo a bylo pokryté červenými fleky.
"Svatá Atheno! Co tomu řekne Marin?" Netroufal si domyslet, jak by reagovala, kdyby zahlédla ony flíčky na jeho krku.
Aioria se poškrábal na paži, kde ho píchal asi špendlík, a přešel pokoj směrem ke skříni. Oblékl se a vyšel ven z chrámu. Vítr k němu donesl ozvěnu zvonů odbíjejících dole ve městě poledne. Jeho bratr už určitě bude u sebe v chrámu obědvat. Aioria si uvázal okolo krku bílý šátek s červenými puntíky, aby nikdo nic nepoznal, a vydal se po dlouhých schodech vzhůru.
Rytíře Panny zastihl jako vždy uprostřed meditace. Shaka seděl na svém oblíbeném lotosu, když kolem něj Aioria procházel. Neodvažoval se ho vyrušovat, jen si pomyslel, že by ho z něčeho takového brzo bolely nohy a kdyby ne, tak by určitě usnul.
Z chrámu Vah se linula příjemná vůně. Shunrei jistě uvařila něco velmi dobrého pro Dohka a Shiryua. Aioria by kdykoliv jindy její pozvání, aby poobědval s nimi, přijal. Dnes ale pospíchal za bratrem, aby mu s něčím poradil.
Milo ho jako vždy touhle dobou ve svém chrámu nepřivítal. A Aioria tomu byl celkem rád. Nerad totiž poslouchal hloupé vtipy rytíře Škorpiona. Na druhou stranu litoval Camuse, který s ním musel nedobrovolně trávit téměř dvacet čtyři hodin denně. "Chudák Camus," pomyslel si Aioria, když vyšel z chrámu. "Jak jen můžou být ty dva nejlepšími přáteli..."

SS_SS_SS_SS_SS_SS_SS

Konečně stál před chrámem Střelce. Zevnitř se ozvala rána, jako když něco velmi křehkého spadne na kamenou podlahu.
Aioria měl pravdu. Jeho bratr je už doma a právě se snaží něco si uvařit. Nejspíš rozbil nějakou mísu - zase. Jestli si Athena na rytíře Střelce někdy stěžuje, pak je to za jeho výdaje za nádobí.
"Snad to nebyla mísa po babičce," napadlo Aioriu, rychle prokličkoval mezi sloupovím a vběhl do kuchyně.
Aioros zrovna zametal střepy na podlaze. Když uviděl svého malého brášku, věnoval mu nevinný úsměv. "Neboj," řekl, jakoby věděl, na co Aioria zrovna myslí. "Tahle není ta po babičce..."
Aioriovi se zjevně ulevilo. Porcelánová mísa s malovanými lukostřelci se dědila v jejich rodině už po generace.
"Ta se rozbila už minulý týden..."
Teď se musel Aioria posadit. Odešel do obývacího pokoje a složil se na gauč.
"Příště si musim nejdřív sundat zbroj, než začnu vařit," poznamenal rytíř Střelce. Sám sobě to připomínal už nesčetněkrát, ale chtěl být připraven, kdyby Atheně hrozilo nebezpečí. "Ty křídla jsou někdy hrozně nepraktický..."
Posadil se na gauč vedle Aioriy a natáhl se, aby bráškovi z legrace pocuchal vlasy. "Tak, co tě sem přivádí?"
Aioria si sundal šátek, který měl uvázaný okolo krku, a Aioros si pozorně prohlížel rudé skvrnky, které pod ním schovával.
"Hmmm...." zamylel se rytíř Střelce. "Koupil sis za ty peníze, co jsi dostal od Saori-san k narozeninám, nějaký zvíře? Myš? Kočku? Nebo psa?"
Aioria zatřepal hlavou. Opět se podrbal na paži, kde ho zas začal otravovat onen špedlík. "Ne. Říkal jsem si, že si je raději ušetřím na něco pro Marin. Ale měli tam roztomilý koťátko. Chvíli jsem si s ním hrál."
Aioros se záhadně pousmál. Jeho bratr měl ve svém chrámu nezvaného hosta. A on přesně věděl koho. "Budeš se muset vykoupat," řekl, vstal a kamsi odešel. Za pár minut se vrátil a hodil bratrovi podivnou lahvičku s ještě podivnějším obsahem.
Rytíř lva nechápavě zíral na její etiketu, kde stálo: ŠAMPON PROTI BLECHÁM.