Sanctuary přivítalo krásné ráno. Mnohem krásnější než všechna ostatní. I ptáci v korunách stromů zpívali tak nějak krásněji. Apolon se činil a svými dlouhými prsty lechtal ospalce po tvářích a snažil se je ukradnout z Hypnosovi náruče.
Afrodita byl již dávno vzhůru. Právě vylezl ze své každodení růžové koupele. Seděl před zrcadlem a rozčesával si dlouhé husté vlasy stejné barvy jako dnešní raní obloha. Musel vypadat co nejlépe, až půjde s přítelem do města. Ne, že by si potrpěl na uslintané pohledy kolemjdoucích, to ne. Ale žárlící Deathmask mu připadal roztomilý.
Tak, ještě třikrát přečísnout tenhle pramen a můžou vyrazit.
Afrodita vstal, vyšel ze svého chrámu, zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a vyrazil po dlouhých schodech dolů.
Cestou prošel chrámem Vodnáře, ve kterém byla snad větší zima než v Cocytosu. Pozdravil se se Shurou. Aiorose vzbudil svou oblíbenou písničkou, kterou si broukal poněkud hlasitěji, takže chrámem Střelce proběhl, jako by ho pronásledoval zlatý šíp.
Milovi strčil pod dveře cedulku s nápisem "Laskavě mi vrať muj lak!". V chrámu Vah jako by náhodou upustil červenou růži. Potichu  se proplížil chrámem Panny, aby ani jednoho jeho obyvatele nevzbudil.
Když procházel chrámem Lva, nezapomněl dát Aioriovi dobré-ráno políbení na tvář. Rytíř Lva se začervenal.Afroditovi, kterému to připadalo víc než roztomilé, zacukaly koutky a nazval ho malým koťátkem; po čemž následovala velká hra na kočku a rybu. Hluk vzbudil Aioriova nedobrovolného učně, který se šel podívat, co se děje, a když viděl svého nechtěného mistra honit se za rytířem Ryb jak kočka za papírkem na provázku, dostal záchvat smíchu.
Afrodita vyběhl z chrámu Lva a pokračoval dál ve své cestě. ----------------------
"Jaké příjemné ráno," pomyslel si, když konečně dorazil do chrámu Raka.
Deathmask už by na něj měl čekat, ale ať se zlatý rytíř Ryb rozhlížel, jak chtěl, po jeho příteli nebylo ani vidu ani slechu.
Náhle zahlédl blížit se od druhého východu temnou postavu. K jeho sklamání to věak nebyl Deathmask, nýbrž mladší z rytířů Blíženců.
Afrodita se rozhodl nedat najevo své malé sklamání a rozběhl se,  aby mladšímu z dvojčat popřál dobré ráno - pořádným obětím - a při té příležitosti se zeptal, zda neviděl rytíře Raka.
Kanon jen zatřepal modrovlasou hlavou a pokračoval temných chrámem dál.
Plnou hlavu úvah o tom, kde by mohl Deathmask být, vsoupil Afrodita do obytných prostor chrámu.
"ANGELO!" zavolal z plných plic (vyrovnal by se i Seiyovi).
"KSAKRU! MUSÍŠ TAK JEČET?!" ozvalo se odkudsi. "Nemusí tu každěj znát moje jmého!"
Rytíř Ryb se otočil a konečně spatřil to, co hledal.
Na skříni vedle postele, téměř úplně u stropu, se krčil Deathmask. Něco ho muselo strašlivě vyděsit. Ale co? A jeho?
"Pod postelí mám hroznou obludu!" vypískl Deathmask až nepřirozeně vysokým hlasem a zalezl si ještě více ke stěně, pokud to vůbec ještě šlo.
Afrodita si klekl a nahlédl pod postel. "Nic tam nevidim..."
"Je tam" Celou noc na mě upírala ty svý krvavě rudý oči!"
Afrodita odněkud vytáhl baterku, aby si posvítil. I tak ale nic neviděl.
"Zabij to!" zaječel Deathmask. "Zabij to, nebo neslezu!"
Afrodita si povzdechl. "Ale tam fakt nic neni, Angelo."
"JE! SE POŘÁDNĚ PODÍVEJ!!!!"
Kde rytíř Ryb splašil lupu, to ví jen Athena. Znovu se podíval pod postel a teprve teď spatřil čtyři páry maličkých červených očíček, které na něj vyděšeně koukaly z toho nezvdálenějšího koutu. Natáhl ruku pod postel a onu děsivou krvelačnou bestii vytáhl.
V tu chvíli se zpoza skříně ozval podivný zvuk, jako když někdo vystrašený téměř k smrti probíhá mramorovou zdí.
Afrodita chvíli stál a jen nevěřícně zíral na díru ve stěně, prchajícího Deathmaska a na dvoumilimetrového pavoučka, který ho příjemně šimral na ruce.