Holy War...Chapter Four
"Ikki, jsi tu někde? Ikki?" volal chlapec a pátral po svém příteli. Bloudil městem a marně hledal svou spřízněnou duši. Zatoulal se až do temné, opuštěné uličky, kde zahlédl na zemi ležet podivnou kupu starých cárů a uprostřed ní bytost, která se na první pohled podobala člověku.
Jakmile to zaregistrovalo, že je někdo poblíž, hromada se zavrtěla a z mokrých, oslizlých hadrů vykoukl tvor, který Shunovi ze všeho nejvíc připomínal obří ropuchu. Několika mohutnými skoky byl u chlapce a natahoval po něm své pracky.
"Prosím, já nic nemám. Jestli chceš něco k jídlu, něco ti seženu..." mumlal Shun vylekaně, ale zdálo se, že žabák ho vůbec neposlouchá. Shun pod jeho vahou zavrávoral a upadl. Tvor se na něj nalepil ještě víc.
"Prosím, pusť mě.."
Obluda po něm vrhala lačné pohledy. Ucítil ostrou bolest, když žabák zvedl do výšky přívěšek. Kovový řetízek se mu zarýval do kůže.
"Hm, pěkná věcička, lesklá. Zelosovi se líbí..." huhlal a chytil chlapce pod krkem.
Shun se nemohl nadechnout. Zakašlal a z očí mu vytryskly slzy. Vzápětí spatřil, jak uličku ozářily plameny. Z ohně se vynořila silná paže a prudce udeřila obludu, až odlétla k protější zdi. Poté zvedla zelenovlasého kluka ze země a přitáhla ho k sobě.
Vyděšený Shun vzhlédl a spatřil toho, jehož celou dobu hledal. V uších mu zněl jeho hlas.
"Neboj se, už jsi v bezpečí."
Žábák se po nich chystal skočit, ale byl smeten hradbou plamenů. Chlapec se nevydržel dívat. Pevně zabořil obličej do Ikkiho temně modrého trička.
*****
Tou dobou se již Rhadamanthys dávno sháněl po svém pánovi, který mu zmizel z dohledu. Musí ho najít co nejdřív. Náhle ucítil velmi silný kosmos, který mu nebyl neznámý. Vydal se směrem, odkud vycházel. Do nosu ho uhodil puch spáleného masa a Rhadamanthys na zemi uviděl na čpějící ohořelé ostatky žabovité obludy.
Když opět zvedl zrak, přímo před ním se v záři zapadajícího slunce tyčila do výše ohnivá silueta připomínající bájného Phoenixe a v jejím středu se rýsovala tmavovlasá postava.
Jakmile přišel blíž, okamžitě poznal, že před ním stojí tentýž chlapec, kterého našel jeho pán tehdy v zahradě, zraněného a v bezvědomí. Shun se nyní vyděšeně choulil za ním a pevně ho objímal.
Pro Rhadamanthyse nebylo těžké si domyslet, co se stalo. Bleskově čapl Shuna za ruku a nekompromisně ho táhl pryč.
Hoch se otočil a prosebně pohlédl na Ikkiho. "Přijdeš za mnou?"
"Přijdu, slibuju," odpověděl Phoenix.
Rhadamanthys měl naspěch. Cestou varoval Shuna, aby se o ničem nezmiňoval své sestře. Ještě stále měl v živé paměti, jak dopadl posledně. O tomhle se Pandora nesmí nikdy dozvědět. Vduchu děkoval modrovlasému klukovi, že zabil tu příšeru, co se sápala po jeho pánovi.
Vida, pomyslel si, Hades-sama má nového ochránce.
*****
Ikki se bezcílně potloukal městem. Stále ještě se úplně nevzpamatoval ze šoku, který zažil, když zaslechl rozhovor v zahradě. Slova těch dvou mu neustále zněla v hlavě. Tížila ho jako kámen. Z jeho ztraceného a znovunalezeného brášky se již brzy stane Hades, úhlavní nepřítel Atheny. A on, Ikki, je Atheniným rytířem.
Co by měl udělat? Jeho povinnosti rytíře jsou zcela jasné. Pomoct ostatním v boji s s nepřítelem. Bojovat proti Hadesovi a jeho Specters by ale znamenalo, že o něj opět přijde...
Měl by se pokusit brášku odvést pryč? Ale kam? Všichni jeho blízcí žijí na tom zámku, kde vyrůstal. Atheně ani ostatním rytířům na něm nezáleží. Neznají ho. Neměli by žádný důvod snažit se chránit tělo svého odvěkého protivníka. Neměl by kam jít. Všichni by ho hledali. Neustále by hrozilo nebezpečí.
Co teď? Má dál bojovat? A proč by měl Ikki vlastně stát na Athenině straně? Proč by měl dál zachraňovat krk Seiyovi? K rytířovi Pegase ho nikdy nevázalo žádné pouto, pomáhal mu především z povinnosti. Tehdy byl sám a neměl nikoho, na kom by mu záleželo. Jenže teď je všechno jinak. Našel člověka, který je jeho srdci nejbližší a v duchu sám sobě přísahal, že ho bude už navždy chránit.
Vybavil si jeho pohled, když ho Rhadamanthys odváděl zpátky domů a slib, který mu dal. Slíbil, že za ním přijde.
Otočil se a zamířil směrem k zámku. Teď už nebude riskovat vlastní život pro někoho, kdo je mu v lepším případě lhostejný...
*****
Shun s Rhadamanthysem se blížili k hlavní bráně. Na chlapce cestou padla nezvyklá tíseň. Jakoby vycítil, že se k nim blíží nebezpečí.
Pandora na ně už čekala a zdála se být nervózní. Jakmile je zahlédla, vyrazila jim na proti a ze zachmuřeného výrazu vysokého světlovlasého muže bylo jasně znát, jak nepříjemně na něj její přítomnost působí. Přišla k nim a odvedla si Rhadamanthyse stranou.
Shun je napjatě sledoval. Neslyšel, o čem spolu mluví, ale z jejich pohledů jasně vycítil, že se stalo něco vážného, zatímco byli pryč.
Rhadamanthys zamířil směrem k bráně. Hoch přiběhl za ním a zatahal ho za rukáv.
"Copak se děje?"
"Ty zůstaň tady se svoji sestrou," odvětil stroze a vyšel ven před zámek.
Zvenčí se ozval rachot, jako když se bortí skála, a on zaslechl vzdálené hlasy. Vrhl po sestře tázavý pohled.
"Zaútčili na nás nepřátelé. Pojď, musíme se schovat." Bleskově uchopila Shuna za ruku a zamířila pryč.
Zdálky k němu doléhaly hlasité ozvěny boje. Neustále se ohlížel za sebe a očima hledal Ikkiho. Měl o něj strach a nechtěl odejít, dokud ho neuvidí. Sestřina naléhavost mu však nedovolila zastavit.
"Kam to jdeme?" volal na ni.
"Na místo, kde budeš v bezpečí," odvětila Pandora a táhla chlapce dál, až přišli ke dveřím, které Shun nikdy předtím neviděl. Za nimi se nacházelo točité schodiště, vedoucí kamsi do hlubin.
Hoch se zarazil. Tmavovlasá dívka se naposledy ohlédla. Podlaha se zachvěla. Celý zámek se otřásl.
"Už není čas!" Kráčela dolů po temných schodech a Shun ji zdráhavě následoval...
*****
Až k němu doléhal hluk boje odehrávajícího se před zámkem. On ale dál zůstával skrytý v černém stínu a čekal. Z díry pod ním šlehaly zelené plameny. Právě se chytal pokračovat ve své cestě, když za sebou zaslechl podezřelý zvuk. Opět tiše zmizel v temném zákoutí. Rytíř Pegase ho minul bez povšimnutí a pospíchal dolů po točitém schodišti, kudy před malou chvilkou prošel Shun se svou sestrou.
Z náhlého popudu vyběhl ze svého úkrytu. Musel Seiyu zastavit, nebo alespon zdržet, a to za jakoukoliv cenu.
Dostihl ho v půli cesty. Z díry opět vyšlehl fosforeskující plamen.
"Ikki! Super, že jseš tady, příteli! S tebou Hadese a jeho spectra zničíme jednou pro vždy!" Pegasův nadšený výraz se však velmi rychle změnil, když se jeho tvář seznámila s Phoenixovou ohnivou pěstí. "Ikki?" zeptal se nechápavě a třel si popálenou tvář. "Vždycky jsi mi pomohl, když jsem potřeboval. Co je to teď s tebou!?"
Modrovlasý kluk neodpovídal. Oči mu plály hněvem. Z jeho neustále se zvětšující ohnivé aury vyzařovala nenávist. Chystal se k poslednímu útoku, který měl Pegasovi upálit jeho křídla.
"Ikki! ty zrádče!" zaječel Seiya, když konečně pochopil, co se stalo.
Ikki se jen ušklíbl. Jednou rukou vykryl Seiyův chabý pokus o útok, když pocítil náhlou slabost. Zbroj Phoenixe ho opustila. Další z Pegasových útoků ho udeřil přímo do nechráněné hrudi a shodil ho o několik metrů níže.
Ikki si náhle připadal jako nahé ptáčátko, které se ocitlo pod kopyty splašeného koně. Rozhodně ale nehodlal dát před Seiyou najevo svůj strach. Zaťal zuby a vstal.
"Meteor Pegase!" zkusil opět Seiya použít svůj oblíbený a dávno okoukaný útok.
Místnost najednou ozářilo zelené světlo a Seiyovy meteory se zarazily o plamen, ze kterého pocházelo. Rytíř nemohl uvěřit vlastním očím.
I Ikki byl chvíli překvapený, cítil však, že je s černou zbrojí ve tvaru phoenixe v naprosté harmonii. Připadal si jako znovuzrozený a opět nabyl ztracenou energii, když ho přijala za svého majitele. Vystoupil ze zelených plamenů. Pomalu se blížil k vyděšenému a vyjevenému Seiyovi. Pozvedl ruku. "Crucify Ankh!"
Náhle bylo po všem. Stačila jediná rána, aby pegasův kosmos zanikl. Ikki si setřel pramínek krve, který mu vytékal z rozraženého rtu. Poté se otočil a s úšklebkem ve tváři odcházel.
Před zámkem i v něm zavládlo až skličující ticho. Jen podivnou temnou místností se rozléhaly tlumené kovové kroky, jak Bennu Ikki scházel po kamenných schodech za Pandorou a Hadesem.