Minul zídku, za kterou se vždycky ukrýval, když si tu jako malý hrál na schovávanou se svojí starší sestrou. Všiml si, že na  popínavých rostlinkách, prorůstajících mezi kameny, již vyrašily drobné kvítky. Chystal se zamířit k bráně a nepozorovaně  se vytratit, když ho z čistajasna přepadl podivný pocit úzkosti. Shun se otočil a zamířil do zahrady. Nedokázal to nijak vysvětlit. Byl si zcela jistý, že někdo potřebuje jeho pomoc.
"Je tady někdo?" zavolal ale nikdo mu neodpovídal. On však přesto cítil cizí přítomnost. Instinktivně se vydal k boční brance, vedoucí do okolního lesa. Otevřel ji a spatřil před sebou na cestě ležet modrovlasého kluka, který mohl být tak o pár roků starší než on. Byl v bezvědomí a silně krvácel.
Vyděšený Shun hledal něco, čím by obvázal jeho rány. Bez rozmýšlení si svlékl vestu, zmuchlal ji v rukou a začal stírat krev z jeho těla. Poté si utrhal nohavice i rukávy na košili a vytvořil z nih provizorní obvazy. Když se mu podařilo alespoň částečně zastavit jeho krvácení, zkusil ho zvednout ze země. Marně. Co teď? Nemohl tam toho kluka nechat. Ale sám ho neunese.
"Vydrž, přivedu ti pomoct," zavolal a utíkal zpátky k zámku.