Tentacloidní příšera s blonďatou hlavou ho napadla právě ve chvíli, kdy nebyl schopný se bránit. Právě vstal; své brnění na sobě neměl, tak s ním neměla příliš práce. Strhla z něj bílou hedvábnou tuniku a několikrát ho znásilnila. Chtěl se vysmeknout, ale příšera ho svírala příliš pevně. Když otevřel pusu, aby se pokusil přivolat pomoc, strčila mu tlusté slizké chapadlo tak hluboko do krku, že ho málem udusila...

Seděl na zemi svého chrámu a nudil se. Prstem cosi čmáral do tlusté vrstvy prachu na podlaze. Zvláštní... Nevzpomínal si, že by v této části nikdy neuklízel.
Náhle jakoby do něj udeřil blesk. Jeho tělem projel podivný šok. Jako kdyby někdo, kdo je mu blízký, měl problémy. Ale s kým by se zrovna on mohl tolik sblížit? V mysli mu vyvstanulo jen jedno jméno. Okamžitě vyskočil ze země a bleskurychle vyběhl z chrámu, který měl střežit. Uvnitř po něm zůstala jen ne zrovna umělecky vyvedená růže v prachu na podlaze a okolo ní nedokreslené srdce.
Nestihl to. Ze čtvrtého do dvanáctého chrámu Zodiacu to přeci jen byl kus cesty. Když udýchaně dorazil do cíle, po Aphroditovi nebylo nikde ani vidu ani slechu. Jen v jednom temném rohu se vznášelo několik barevných růžových lístků. Pro sebe se usmál. Přišel blíž a narušil kamarádův obranný kosmos.

Aphrodite seděl schoulený v koutku místnosti. Svůj vždy dokonale upravený make-up měl rozmazaný, obvykle lesklé vlasy splihlé a oslizlé a nahé tělo pokryté rudými skrvnami, jako kdyby ho nedávno požahala obří chobotnice. Když si všiml pohledu nově příchozího, pokusil se opět se skrýt za závojem z červených, černých a bílých růží.
Deathmask ho však zarazil. Pevně ho chytil za zápěstí, nevybíravým způsobem postavil na nohy a otočil ho zády k sobě.
Aphrodite mu přes rameno věnoval zděšený pohled. Co se mu to chystal udělat? Nechtěl na to ani pomyslet. Čím více se pokoušel uniknout, tím pevnější byl stisk, který mu svíral obě ruce za zády.
"Bude to bolet, když sebou budeš takhle házet!" ušklíbl se Deathmask.
Aphroditovo tělo se napjalo nečekaně prudkou bolestí. Přišlo mu nechutné, jak mu po holých stehnech stékaly praménky jeho vlastní krve. A to, co právě dělal, mu přišlo ještě nechutnější. Neměl však na výběr, protože ten druhý byl momentálně silnější než on. Chtěl volat o pomoc. Třeba by ho tentokrát někdo slyšel.
Deathmask ho však popadl za vlasy, zvrátil mu hlavu a rádoby sexy hlasem zašeptal do ucha: "Jestli nechceš, aby te takhle někdo viděl, tak budeš zticha!" Zlatý rytíř Ryb se kousl do rtu, až mu z něj vytryskla krev. Do jasně modrých očí se draly slzy...

Když konečně Aphrodite osamněl, zůstal ležet tam, kde ho Deathmask zanechal, a schovával se lehkým obláčkem z růžových lístků.

Už před chvílí měl pocit, že něco slyšel. A teď znova. Naléhavé volání přicházelo z chrámu Ryb. Na kratičký okamžik bylo velmi intenzivní, ale utichlo stejně rychle, jako se ozvalo. Proč by Aphrodite volal o pomoc? Nevěděl, co si o tom myslet. Rozhodl se však tuto záhadu prozkoumat. Měl to blízko - stačilo jen proběhnout chrámem Vodnáře...
Když ho konečně objevil, Aphrodite, který byl považován za jednoho z nejsilnějších zlatých rytířů, ležel shoulený na studené mramorové podlaze a upíral na něj pohled malého, zbitého a vystrašeného dítěte. Bylo to smutné a roztomilé zároveň. Ale představa, že by si s Aphroditou mohl dělat, co se mu zachtělo, nebyla nepříjemná.
Shura se na rytíře Ryb přívětivě usmál. Opatrně ho vzal do náručí a odnesl do bazénku s horkou vodou; Aphrodite byl už tak vyčerpaný, že se nezmohl na jakékoliv protesty. Houbičkou mu jemně opláchl tělo, zabalil do čisté tuniky a odnesl do postele. Přikryl ho lehkou saténovou přikrývkou a políbil zlatého rytíře na čelo.
Aphrodite netušil proč, ale v jeho blízkosti se najednou cítil v bezpečí. Zavřel oči a pomalu upadal do hlubokého spánku.
Shura čekal, až jeho přítel usne. Pak vstal a tiše, aby ani pláštěm nezašustil, odešel.