Stávalo se to pokaždé, když zavřel oči. Jakmile usnul, zaplavilo mu hlavu množství snů, které nepatřily jemu. To, co viděl, byly vzpomínky těla, které si zvolil pro svůj návrat.

"Neztrácej odvahu..."
Tehdy se Shun jako malý loučil s bratrem, který odjížděl trénovat do živoucího pekla. Doufal, že se zase jednou uvidí. Netušil, že okolnosti jejich znovushledání budou tak bolestné...
Procházel krásnou zahradnou, posrostlou kvěrtinami a trávou. Trochu mu připomínala Elysium. Na mramorovém sloupu zahlédl nádhernou rudou růži. Jemně vzal květ do dlaně a přivoněl...
Do zad ho udeřil mořský příboj. Stál na břehu moře, připoután ke skále nezničitelnými řetězi Andromedy. Právě procházel závěrečnou zkouškou, po které se bude moci vrátit a najít svého bratra Ikkiho...

Obrazy a vzpomínky začaly splývat a pak se náhle vytratily. Procitl z hlubokého spánku. Probudil ho nevysvětlitelný pocit melancholie. O chvíli později si již byl jistý, že ho vyrušil cizí a velmi silný kosmos. V jeho říši se nacházel vetřelec, který v něm z neznámých důvodů vyvolával podivný smutek.
"Přiveď ho sem." rozkázal vé služebnici Pandoře.

..................................................................................

Jen málo věcí dokázalo Ikkiho vyvést z míry jako vědomí, že si Hades vybral jako své tělo právě Shuna. Když se to dozvěděl, byl v šoku. V mysli se mu vynořila dávná potlačené vzpomínka. Jeho oči se zaleskly, když si uvědomil, proč rytíř Andromedy dovolil, aby se zmocnil jeho těla...
Spatřil ho stát přímo před sebou. Několikrát se pokusil marně probudit bráškovo vědomí. Pokaždé byl odhozen vlnou energie na kamennou zem. S námahou se zvedal zpět na nohy. Jeho nejsilnější útoky byly odraženy stejně snadno, jako se sfoukne maličký plamínek svíčky.
Bůh Hades, vládce temné podsvětní říše, otevřel prázdné oči, jež postrádaly lesk i život, a chystal se zasadit rytíři Phoenixe poslední ránu.
Stalo se však něco, co nikdo z přítomných nečekal. Hades bojoval sám se sebou, Tělo ho odmítalo poslouchat. Prsty jeho ruky se sevřely kolem krku a stiskly.
Překvapený Ikki zahlédl duši svého bratra a pochopil.
"Nii-san... tohle je tvoje šance. Musíš ho zastavit. Neboj se o mně. Neváhej." 
Usmál se, jako by se Phoenixe snažil povzbudit, a Ikkimu tenhle úsměv působil nevýslovnou bolest. Věděl, co je jeho povinností. A věděl, co ho to bude stát. Když zjistil,co se stalo, sám sobě přísahal, že přivede Shuna zpět. Sevřel ruku v pěst.
"Nii-san, pospěš si!" naléhal bráška...

Bezvládné tělo v temném potrhaném plášti se sesunulo k zemi...

Z temného nebe padaly těžké dešťové kapky. Jasný blesk pročísl noční oblohu a následně se ozvala hromová rána. Uprostřed zuřící bouře se rozléhaly kroky. Malý chlapec, svírající v náručí nemluvně, utíkal co mu síly stačily. Neohlížel se za sebe. Každá vteřina zaváhání by mohla způsobit, že pronásledovatel ho dostihne a vyrve mu z náručí zelenovlasé dítě. Byl odhodlán toho bezmocného tvorečka bránit za jakoukoliv cenu. Nedovolí, aby mu ho někdo vzal. Nohou mu projela ostrá bolest, když zakopl o kámen a prudce dopadl na tvrdou zem. Jeho malý bráška mu vypadl z náručí a dal se do pláče...
Rytíř Phoenixe již nepotřeboval nikoho, kdo by vyvolal jeho potlačené vzpomínky. Celý jeho život mu probíhal před očima v okamžiku, kdy z bráškova těla vytrhával duši vládce Podsvětí.

Přistoupil k němu a naklonil se blíž. Shunův dech se stal sotva slyšitelným. Mírně zdvihl hlavu. Ikki zachytil upřený pohled bratrových očí. Již nebyl prázdný. Pobledlá tvář rytíře Andromedy vyzařovala úlevu a smíření. Pootevřel ústa. Párkát se ztěžka nadechl.
"Nii-san... D..dokázals to..." Jeho dech utichl.
Ikki spatřil, jak se nad Shunovým bezvládným tělem vznáší jeho zářící duše a skrz ni blyštivě prosvítalo pohasínající souhvězdí Andromedy.

"Nebuď smutný, nii-san, protože já jsem šťastný.."
Jasný hlas se jako ozvěna nesl podsvětním palácem a Phoenixovy oči se zalily slzami.