Školní trest
Na školních pozemcích dávno panovala tma, ale chodbu víc než dostatečně osvětlovaly samozápalné louče. Sklepením bradavického hradu se rozhléhaly tlumené kroky, jak mladý čaroděj s tmavými a věčně rozčepířenými vlasy pomalu scházel po schodech. Jizva na čele ho v posledních dnech pálila čím dál tím víc, ale on rozhodně nehodlal dopřát Snapeovi to potěšení, že by se nedostavil ke splnění trestu.
Popravdě... Uklízet kabinet učitele lektvarů by mu zas až tak nevadilo. Stejně si tam potřeboval něco obstarat, tak proč nevyužít nabízené příležitosti.... Ovšem trávit celý večer ve společnosti svého největšího rivala bude pro něj nejspíš neskutečným utrpením.
"Jdeš pozdě, Pottere!" přivítal ho Draco obvyklým způsobem. Opíral se o studenou zeď a jeho světlovlasá hlava zářila na všechny strany.
"Děláš, jako by ti to vadilo, Draco..." opáčil Harry.
"Tsss..... Profesor Snape říkal, že máme přijít spolu. A já kvůli tobě nehodlám přijít pozdě!" Draco se otočil a rozběhl se dál do tmavé chodby.
Harry okamžitě vyrazil za ním.
"Ten je ale rychlý..." pomyslel si, když jen občas zahlédl před sebou zalesknout se Malfoyovu hlavu ve světle ohňů z rozžehnutých loučí, nebo zavlnit se jeho hábit.
Oba se zastavili až před pootevřenými dveřmi Snapeova kabinetu.
"Myslel sis, že mi stačíš, co Pottere?" oddechoval Draco. "Zjevně nejsi ve všem nejlepší..."
Harry mlčel a místo odpovědi prsty lehce zabubnoval na dveře.
"Vstupte..." ozval se zevnitř poněkud nevrlý hlas a studenti ho uposlechli. "Oba víte, proč jste tady," zasyčel Snape, aniž by zvedl oči od malého kousku pergamenu, který se mu ledabyle povaloval na stole.
Harry si jeho pohledu všiml a napadlo ho, že to u učitele lektvarů rozhodně není obvyklé.
"Takže, pane Pottere," pokračoval Snape, tentokrát se však už díval přímo na Harryho. "Přeberete tyhle věci...." ukázal na hromadu přísad do lektvarů povalujících se v rohu místnosti, ".... A kdyby náhodou bylo něco prošlé, dáte to do téhle krabice. A Draco...." Snape upřel pohled na druhého studenta. "Byl bych rád, kdybys na něj dal pozor."
"Jistě," odpověděl Draco a povýšeně se na Harryho ušklíbl.
"Musím si teď něco zařídit, tak tu nic nezničte!" Profesor zmizel na chodbě a Draco s Harrym osaměli.
Harry se pustil do práce; rozhodně netoužil strávit noc nad zapáchajícími přísadami do lektvarů.
Draco se pohodlně usadil na stole - nohu přes nohu - a chvíli Harryho pozoroval. Po pár minutách ho ale Harryho záda přestaly zajímat a rozhodl se rádoby nenápadně prozkoumat obsah Snapeova stolu.
"Aw.... Otec říkal, že tu něco takovýho je...." tiše promloval sám k sobě. Naivně si myslel, že ho nikdo neslyší, a se zašustěním papíru otočil na další stránku jakési kamasutrické příručky pro kouzelníky.
To už mu ale Harry koukal přes rameno. "Co to máš, Draco?" vybafl.
Zmijozelský prefekt se tak lekl, že málem spadl ze stolu. A jak se na něm snažil udržet, zavadil nohou o malinkatou páčku a z tajné přihrádky ve stole vypadla malá lahvička.
"Co je to?" zareagoval Harry.
Draco okamžitě po lahvičce chňapl, ale Harry byl rychlejší. Otáčel lahvičku v ruce a zvědavě si ji prohlížel ze všech stran.
Draco se ušklíbl. "Neřikej, žes to ještě neviděl, Pottere..."
"Ne.... Co takhle to vyzkoušet..."
"Cože....? Ne...!"
Harry si již ale nasypal celý obsah lahvičky, což byla všeho všudy jen jedna modrá pilulka, do pusy a spolkl. Téměř okamžitě ho polilo jakési podivné horko. Chvíli jen tak stál a netušil, co se s ním děje.
Draco to naopak tušil docela přesně; lesk v Harryho očích celkem jasně dával najevo, na co teď Harry právě myslí. Rozběhl se proto ke dveřím. Chtěl se schovat někde na chodbě, ale tentokrát ho Harry, posílen pilulkou, dohonil a srazil na zem.
Draco se uhodil o kamenou podlahu, až to zadunělo, a na kratičký okamžik pohled na rozvášněného Pottera vystřídala černočerná tma. Když pak zase přišel k sobě, začal sebou křečovitě házet, dokud ze sebe Harryho neshodil.
Znovu se dal na útěk a opět byl chycen. Harry ho nacpal do nepříliš prostorného výklenku, strhl z něj hábit, rozepnul pásek u kalhot a stáhl je až ke kolenům. Dracova ruka sáhla po hůlce.
"EXPELIARMUS!!!" zavřeštěl Harry, že ho v tu chvíli musel slyšet snad celý hrad, a donutil tak hlohovou hůlku na chvíli opustit jejího majitele.
"Nech mě, Pottere!!!" pištěl Draco.
Bylo však již pozdě. Celým tělem mu projela palčivá bolest, jak do něj tmavovlasý čaroděj pronikl.
Harry byl nekompromisní, a i když se Draco pod ním svíjel jako had v agónii, šel si tvrdě za svým cílem. Když už se konečně vyřádil a kouzelná pilulka přestávala působit, vstal, upravil se a odešel; stále to ještě nebyl náš starý, známý Harry.
Draco ještě několik minut ležel na studené zemi, než se rozhodl odbelhat se do společenské místnosti. Klopýtal přes neviditelné překážky, hlava se mu točila a dělalo se mu špatně. Doufal, že všichni zmijozelští budou někde pryč; druhé takové ponížení během hodiny by nesnesl. Doufal však marně....
"Draco! Co se ti stalo?!" vyhrkla Pansy zděšeně, když spatřila Dracův obličej, bledší než obvykle.
"Nic!" odbyl ji Draco, odstrčil ji stranou a zamířil do pokoje, kde se zhroutil na jednu volnou postel.
Harry, Ron a Hermiona seděli v rohu nebelvírské společenské místnosti. Většina studentů už spala, ať už na židli, v křesle nebo u někoho jiného na klíně. Přesto trojice šeptala, aby je nikdo neslyšel.
"Jak jsi mohl?!" zeptal se Ron.
Harry v jeho hlase zaslechl náznak čehosi, co se tam objevovalo poměrně často. Možná žárlivost?
"Jak jsi mohl s NIM něco mít?!" zeptal se znovu Ron.
Harry jen pokrčil rameny.
"Harry za nic nemůže, Ronalde!" okřikla - potichu - Hermiona kamaráda. "To ta pilulka.... Myslim, ze by ses mě Dracovi omluvit, Harry. Je to sice zmetek, ale aspoň bude vědět, že nejsi jako on."
"Já nevim, Hermiono. Asi teď nebude chtít, abych mu přišel na oči..." vymlouval se Harry. Věděl však, že Hermiona má jako vždy pravdu. Dřív nebo později se stejně bude muset s Dracem setkat.
Když Draco následující ráno zahlédl Harryho, jak na něj čeká na schodech, na okamžik se zarazil. Pak se ale rozmyslel a prošel kolem něj, jako by se nic nestalo. Po snídani to Harry zkusil znovu a snažil se odchytit Draca na různých místech celý den. Podařilo se mu to až večer...
Profesor Snape si oba zavolal k sobě do pracovny, aby je "pochválil" za to, jak "pěkně" mu uklidili kabinet - když se tehdy vrátil, vše bylo poházené po zemi. A za odměnu jim nyní uložil další školní trest.
Opět měli přijít společně. Harry scházel ze schodů a Draco na něj čekal, opírajíc se - trochu vratčeji než obvykle - o zeď.
"To je kvůli tobě, Pottere!"
"Kvůli mně?" bránil se Harry.
"Jo! Kvůli tobě si nemůžu pořádně sednout! A kvůli tobě mám teď další trest!"
"Jestli si pamatuješ, byl jsi to ty, kdo mě měl hlídat! Neměl jsi dovolit, abych tu věc snědl!"
"Takže za to můžu já?!"
"V podstatě ano!"
"Tsss...."
"Budete se tu ještě dlouho hádat, nebo půjdete dovnitř?!" ozval se jim za zády nebezpečně výhružný šepot.
Draco i Harry nejprve naprosto ztuhli, pak se otočili a následovali profesora do kabinetu.
"Kvůli tobě mě teď všichni považujou za pitomce!" zašeptal Draco a šťouchl do Harryho.
"Není to moje chyba!" odpověděl Harry.
Zatímco mezi oběma studenty opět propukala hádka, Snape se usadil na židli, položil si lokty na stůl a propletl si prsty. "Takže teď přeberete ten zbytek. Oba!" prohlásil nesmlouvavě. "A pro jistotu si vás ohlídám sám..."
Komentáře
Přehled komentářů
pěkné
,,,,,,,
(Broskynka, 25. 10. 2008 23:39)xD no to je koniec. skoro ma to zabilo xD hej to s tym ,,koli tebe si...atď.,, bolo fakt dobré *rehlí sa jak ujetá*
kráááása!!
(Ayasumi, 26. 6. 2008 12:39)
páni, to bylo dobrý!!! "Kvůli tobě si nemůžu pořádně sednout"... patří mu to!!! :D :D
Opravdu kráááásný kousek! jako to dílo :D
hod.
(j.a.n.i.k, 26. 1. 2014 20:38)