"To jsme zas museli dovnitř?!" vykřikl Marv, kterého jen o vlásek minula Aiorova plamenná koule.
"A to jsme to měli přelejzat po střeše?!"
"To je dobrej nápad..."
"Zavři klapačku Marve!" zakřičel Harry, zatímco marně hledal svou zbraň.
Zlatému rytíři Lva se málem podařilo zasáhnout jednoho z banditů, ale jeho útok zachytila zbroj, kterou před sebe Marv nastavil coby štít. Když se ovšem příště pokusil o totéž s chráničem navlečeným na ruce, dočkal se napříjemného překvapení. Zbroj, místo aby pohltila Aiorův útok, opustila zlodějovu paži. Marv vykřikl bolestí a chvíli poskakoval sem tam, když kovový chránič prudce dopadl na jeho nohu.
"Harry, já musím toho kluka zabít!" zakřičel ve chvíli, kdy se mu konečně podařilo najít východ z chrámu Lva. Bez rozmýšlení utíkal dál nahoru, jakoby mu hořela koudel u ...
Zarazil se teprve když mu v nedalekém (ve skutečnosti dosti vzdáleném, jenže když vám hrozí usamažení, je vnímání vzdálenosti poněkud relativní pojem) chrámu zastoupil cestu světlovlasý mladík ve zlatém. Když se Marv pozorně rozhlédl, spatřil ještě někoho. Ta druhá osoba se při pohledu na něj zádla být poněkud vyvedena z míry. Kdyby Marv věděl, že tím druhým neznámým je majitel zlaté zbroje, kterou ukradl v chrámu Berana, a kdyby věděl, co ho čeká, už dávno by byl fuč.
Světlovlasý v ruce svíral dlouhý náhrdelník. Pozvedl ruku.
Lupič slova rytíře Panny příliš nevnímal. Jediné, co Marvovi utkvělo v paměti, bylo cosi o zbavení pěti smyslů, jenže než si všechno stačil v hlavě přebrat, uvědomil si, že nevidí. Začal máchat rukama kolem sebe, přičemž upustil ukradenou zbroj.
"Marve jsi tam?"
"Harry, pomoc. Já nevidím..."
Zoufale se snažil něčeho zachytit a k Shakově smůle se tím něčím staly jeho korále. Marv prudce škubl za šňůru a roztrhl rytířův růženec. Zatímco se Shaka s Mu snažili rozsypané perly sesbírat, bandita se vytratil.
Harrymu se mezitím podařilo jen tak tak uniknout z dosahu Aiora; jeden z jeho útoků mu prolétl těsně nad hlavou. Za neustálého nadávání mířil k chrámu Panny, kde, bohužel pro všechny zúčastněné, uklouzl na perlách ležících na podlaze a spadl přímo na oba zlaté rytíře.

Jak se Marv potácel po dlouhých schodech, stíny pomalu ustupovaly. Již viděl mlhavé obrysy kamenných sloupů. Začínal se mu vracet zrak.
Zamířil k budově a nahmatal nejbližší stěnu. Zaposlouchal se. Ticho. Marvovi se ulevilo. Přímo před sebou zahlédl siluetu něčeho třpytivého. Nemohl rozeznat, o co přesně se jedná, ale v mysli mu okamžitě naskočila představa obrovského diamantu. Klopýtal blíž a rukou se opřel o hladkou plochu. Vzápětí se otřásl zimou. I po hmatu poznal led.
Marv si protřel oči a několikrát zamrkal. V ledovém zrcadle spatřil tvář pohledného světlovlasého mladíka. Na jeho hlavě se třpytila stříbřitá čelenka s labutími křídly. Jako u vytržení zíral na postavu v bílé zbroji a hlavou mu prolétlo jediné japonské slovo, které kdy znal.
"Páni, jsem já to ale bishounen!"
"Co to tam vyvádíš, Marve!?"
"Harry, to jsi ty?"
"A kdo asi, bohyně Athena? Jasně, že jsem to já!"
"Harry, rychle sem! Tohle musíš vidět!"
Marv zaslechl spěšné kroky a vzápětí jekot.
"Nojo, uznávám, vidět něco tak dokonalého může trochu vyvést z míry. Sám jsem byl překvapený. Nejspíš za to může místní ovzduší. Asi působí dobře na pleť. Jojo, s takovou budu oblíbený a slavný a..."
Ani nestačil dokončit svůj značně narcistický monolog. Harry kolem něj prosvištěl jako střela a Marv stačil zaregistrovat jen jeho hořící hlavu, jak mizí v dáli. Ještě jednou se otočil a trochu sklesle pohlédl na ledový kvádr, ve kterém byl zamrzlý Hyoga, rytíř Labutě.
"Takže on si ani nevšiml, jak jsem tu zkrásněl...?"