Všude vládl zdánlivý klid.
Hluboko pod samotným mořským dnem strážil Scylla Jižní Pacifik. Sorento si práci zpříjemňoval hrou na flétnu, zatímco Krishna se věnoval meditaci a mořský démon Kaza děsil vše živé kolem sebe.
Vládce moří se právě nacházel před Hlavní věží. Jeho poměrně poklidný den byl však narušen náhlým příchodem jednoho z jeho generálů.
"Můj pane, nahoře nad námi se nacházejí dva vetřelci," hlásil Mořský koník Baian. "Nevím, co jsou zač, ale je na nich cosi neobvyklého. Jejich podivný kosmos mě dost znervózňuje..."
"No dobře," odpověděl Poseidon. "Vypusťte Krakena!"
Daleko daleko na severu, někde uprostřed Arktického oceánu Isaak (Kraken) odložil svou právě připravenou večeři a zhluboka si povzdechl: "Ach jo, už zase..."

"Ty, Harry, mě bylo odzačátku divný, že nám cesta trvala tak dlouho..." zamumlal kudrnatý lupič. "Jo a kdo kdy viděl, aby v rybníku plavali žralovi?" Marv náhle přímo za sebou uslyšel zvláštní zvuky. Ohlédl se a trochu vyjeveným hlasem se zeptal: "Ty, Harry... Jak je to ještě daleko zpátky do New Yorku?"
Parťák po něm vrhl zamračený pohled. "Nekecej a plav!!!"