Snowstorm
22. 8. 2008
I have been training all my life
Waiting for this time
For this moment to arrive
And now that it is here
I don´t have a fear
Cause there is nothing left to hide
It is me and you
And there is nothing we cannnot do.....
„Tak dobrou noc…“
„Dobrou, Tygře.“
WhiteTiger goes offline
Kai také vypnul počítač a šel si lehnout. Zítra ho čeká dalších 24 hodin s novým zákazníkem. Neměl tušení, kdo by to mohl být, a popravdě…. Bylo mu to tak trochu jedno. Hlavně, aby už těch sedm dní měl za sebou. Proč jen se musel vsázet…. Nebyla to sice jeho první porážka, zato by se dala počítat k těm nejpotupnějším. Alespoň, že tentokrát už byl na místě a nemusel absolvovat žádnou zdlouhavou a únavnou cestu.
Zasněžené ulice Moskvy v něm vyvolávaly různé vzpomínky, které by ze všeho nejraději vypustil z hlavy.
„Pozor!“ ozvalo se odněkud.
Kai však byl hluboce pohroužen do melancholické nálady a na varování nereagoval. Tak se stalo, že dostal velkou sněhovou koulí přímo do obličeje.
„To to pěkně začíná,“ zamumlal pro sebe a rukou si smetával sníh z ramen a z tváří.
„Promiň.“
Před Kaiem se znenadání zjevil malinkatý klouček. Sahal Kaiovi sotva do pasu a div se nepolulal strachy, když spatřil Kaiův věčně zachmuřený výraz. „Volal jsem na tebe, ale tys neuhnul…“ zafňukal a utekl.
Kai to přešel bez poznámky a s rukama v kapsách dál pokračoval ve své osamělé cestě.
Nikdo z party, kdysi známé jako Demoliční četa nebo Blitzkrieg Boys, nepatřil zrovna k ranním ptáčatům, a tak Kai našel u tréninkové mísy jen vysokého, svalnatého blonďáka.
„Mám se tu s někym sejít,“ prohlásil Kai na půl pusy.
„Jo, tak ten je na Sibiři,“ odpověděl Spenser. „Máš tam za ním přijet.“
Kai se na podpatku otočil a nabručeně odcházel. Přece jenom bude muset někam cestovat…
Vrtulník už na něj čekal.
Kai byl nucen brodit se po kolena v čerstvém neporušeném sněhu, než asi po půl hodině zaslechl známý zvuk. Pár metrů před ním stál zrzavý kluk a u nohou se mu točil beyblade.
„Ubývá ti čas, Talo,“ prohlásil Kai s rukama složenýma na hrudi.
„Mohl bys bejt aspoň jednou trochu přátelštější, Kaii?“
„A mám snad důvod?!“
„Víš, jaký to bylo – jít po ulici a poslouchat malý holky, jak nadšeně básněj o tom, co by s tebou celej den dělaly?!“ Tala pomalu přešel ke Kaiovi a objal ho kolem ramen. „Jsme přece kamarádi…. A já nechtěl, aby ses jim dostal do rukou.“
Po chvíli Tala Kaie pustil a oba kluci si vzájemně pohlédli do očí. Tala přivolal svůj beyblade. „Jestli chceš, můžeme celej den jenom trénovat,“ prohlásil.
Koutky Kaiových úst se zachvěly v sotva znatelném úsměvu. Vytáhl z kapsy svůj kotouč a pořádně ho roztočil. Věděl, že Tala je velmi dobrý hráč, dokonce ten nejlepší v Rusku, proto na nic nečekal a hned povolal do boje Dransera.
Tala na to odpověděl vyvoláním Volborga a okamžitě na Kaiův beyblade zaútočil.
Ať se Kai snažil sebevíc, jeho pohled i veškerou pozornost stále upoutávalo cosi, co se pohupovalo Talovi u pasu. Byl to malý plyšový přívěšek na klíče a někoho mu velmi připomínal. Než se Kai vzpamatoval, jeho kotouč se ocitl na okraji menšího srázu.
Tala ale už dávno nepatřil k těm, co musí zničit soupeře za každou cenu. Stáhl Volborga zpátky a nechal Kaie vyhrát.
Oba se připravovali k druhému odpalu, když se z nebe začaly snášet bílé vločky. To by ani jednomu z nich příliš nevadilo, ale za chvíli se rozpoutala sněhová bouře a Kai s Talou se museli schovat do malé, nepříliš prostorné jeskyňky. Byli na zimu více méně zvyklí, ale když jim začala od pusy jít pára, Tala ztratil veškeré zábrany a přitiskl se ke Kaiovi. Tomu se to sice moc nezamlouvalo, ale pokud nechtěl zmrznout, neměl na vybranou.
Venku nepřestávalo sněžit a rychle se setmělo. Teď už bylo jasné, že pro ně dneska žádná záchrana nepřiletí. Tala se schoulil na zemi do klubíčka a za chviličku usnul.
Kai se brzo začal nudit a jeho pozornost opět upoutala klíčenka, kterou měl Tala pověšenou u pasu. Konečně měl příležitost si ji pořádně prohlédnout; teda ne, že by ho zajímalo, že malá figurka vypadá jako on. Kai nedokázal udržet vážnou tvář a musel se usmát. Lehl si vedle Taly a zlehka ho uhodil do ramene.
„Já nespim…“ zívl Tala.
„Ne, vůbec,“ na to Kai.
Tala se přetočil na druhý bok a znovu usínal.
Tentokrát už ho ale Kai nenechal a zatřásl s ním. „Víš, co dělaj lidi uprostřed sněhové bouře, aby neumrzli?“ zeptal se, otočil kamaráda k sobě a vtiskl mu dlouhý polibek.
Talovi oči se překvapením rozšířily. Nedělal si naděje, že by se jeho nejtajnější přání někdy splnilo. Čekal na tuhle chvíli ale tak dlouho, že už se nedokázal držet zpátky. Pevně Kaie objal a když se Kai chtěl nadechnout, přitáhl si ho zpět k dalšímu polibku.
Kai se nad Talovou ne zrovna velkou zdrženlivostí pousmál, přitlačil ho na hrbolatou, kamennou zem a lehl se na něj. Tala omotal nohy kolem Kaiova pasu. Netrvalo dlouho a oběma bylo takové horko, že si vzájemně museli pomoci z oblečení.
…
„A podívejme se na ty dvě hrdličky!“
Kaie probudil hlasitý smích. Zvedl se na loktech a věnoval každému, kdo nakoukl do jejich skrýšky, nevraživý pohled.
„My si o ně děláme starosti a oni si tu zatím vyspávaj…“
Bryan a Spenser se hlasitě pochechtávali, když všichni nastupovali do záchranné helikoptéry.
Bryan a Spenser se hlasitě pochechtávali, když všichni nastupovali do záchranné helikoptéry.
Komentáře
Přehled komentářů
sugoi sugoi sugoi!!!bolo to super...zeby sa nam vecny brucoun kai konecne zamiloval??rychlo prosim napis pokracko =3
sugoi
(Teressa, 25. 8. 2008 10:57)