Když Kai ráno otevřel schránku na dopisy, našel tam mimojiné i žlutou obálku s instrukcemi. Měl za přiložené peníze odjet do Číny a tam se prý doví zbytek. Kai si tedy sbalil věci, ne zrovna ochotně, a vydal se na letiště.
Cestování neměl právě v oblibě a všichni to moc dobře věděli. Tak proč ho posílají někam do tramtárie? Proč by nemohl ten, komu má pro dnešek dělat společnost, přijet za ním?
Cesta byla velmi zdlouhavá. Nejdříve půl hodiny taxíkem, pak dvě hodiny čekání na letišti na soukromé letadlo, které pro něj údajně vypravili, a pak asi čtyřhodinový přesun do Číny, takže Kai, chtě nechtě, v letadle samou nudou usnul. Probudila ho až letuška, když s ním jemně zatřásla.
"Jsme na místě, pane. Měl byste vystoupit."
Kai vstal a se svým obvyklým nic neříkajícím výrazem prošel tubusem do příletové haly. Nenápadně těkal očima po rozsáhlém prostranství a hledal někoho známého nebo cedulku s jeho jménem.
U východu z haly spatřil známé tváře. Celý tým Bílých tygrů na něj čekal. Mariah seděla obroskému Gerrymu na ramenou a sotva Kaie zahlédla, začala na něj oběma rukama horlivě mávat. Lee s Reiem se opírali každý o jednu stranu sloupu.
Kai se na kratičký okamžik zarazil. Snad nemá celý den strávit se všema? Mariah byla sice fajn holka, ale na jeho vkus až příliš hyperaktivní. Gerry myslí žaludkem a sní, na co přijde. Lee není špatný, ale vůbec si s ním nerozumí. Rei je inteligentní kluk, se kterým se dá mluvit naprosto o všem.
Kai se přistihl, jak si v duchu přeje, aby to byl Rei, kdo odpověděl na inzerát, a musel se ironicky pousmát.
"Ahoj, Kaii," ozvalo se najednou před ním. "Dlouho jsme se neviděli, co?" přivítal ho Rei s úsměvem. "Tak..... Máš něco v plánu?"
"Ne."
"Fajn.... Co takhle se jít někam projít. Nahoře v horách bývá teď pěkný výhled...."
"Klidně."
Rei se s mírným ruměncem ve tváři otočil na ostatní členy týmu. "Můžete nás omluvit?" 

Z palouku, který Rei vybral, byl opravdu nádherný výhled na vrcholky hor na obzoru. Slunce příjemně hřálo; nebylo jim ani horko ani zima. Společnými silami roztáhli obrovskou deku a vybalili piknikový koš, co přitáhli s sebou. I když to bylo celkem na houby, protože ani jeden z nich si z jídla nic nevzal.
Nastala chvíle ticha. Po pár minutách povýšila na chvíli trapného ticha a po hodině už z ní byla trapná chvíle trapného ticha. 
"Se nudíš, viď?" zeptal se Rei. "Určitě bys radši dělal něco jinýho..."
"Ne."
"Myslel jsem, že oproti Tysonovi musím být nudný..."
"Vůbec ne."
"Tak co bys rád dělal?"
"To je jedno."
Za celou tu dobu se Kai na Reie ani jednou nepodíval. Ležel natažený na dece a upíral pohled kamsi před sebe. 
Další chvíle trapného ticha. Rei respektoval Kaie takového, jakým je, ale hora na druhé straně údolí už ho přestávala bavit. 
"Je tu nuda, co? Ne jako u vás ve městě..."
"Naopak. Je tu hezky."
"Hele, a.... Nechtěl by sis zahrát?" Rei vytáhl s kapsy svůj beyblade. "Víš... Jen takový malý trénink..."
Kai se posadil a chvíli přejížděl očima z Reie na kotouč a zase zpátky. "S tebou vždycky," prohlásil nakonec a vstal.

Byla to sice jen legrace, ale jak se zdálo, oba hoši brali zápas velice vážně. Od jejich kotoučů odletovaly jiskry a Driger s Dranserem předváděli na nebi takovou světělnou šou, že ohňostroj byl proti tomu jenom nanicovatým, sotva plápolajícím ohýnkem. Po čase získal Driger nepatrnou převahu a tlačil Kaiův kotouč ke srázu. 
Z ničeho nic se obloha zatáhla. Ovšem ani průtrž mračen těm dvěma nezabránila ve vzájemné strkanici pokračovat. Dranser odkudsi nabral novou energii, vší silou strčil do Drigera a ten skončil vzhůru nohama. Dranser ale při tomhle manévru na okraji propasti ztratil rovnováhu a převrátil se taky; naštěstí nespadl.
Náhoda tomu chtěla, že když si kluci šli pro své bladey, Rei na mokrém kameni uklouzl a skončil na zádech, zatímco Kai o jiný kamínek zakopl a ocitl se na Reiovi. 
Jejich nosy se téměř dotýkaly. Oba dva okamžitě zrudli, i když na Kaiovi to nebylo tolik vidět. Blíž se snad k sobě ani dostat nemohli. 
"Víš, že začínáš těžknout?" zeptal se Rei po nějaké době.
"Drž pusu!" přikázal Kai a svého společníka vášnivě políbil.
Rei se ale strašlivě lekl a Kaie ze sebe shodil. "Co to děláš?!" prskal a vypadal jako rozzuřený tygr. 
"Jsi celý mokrý. Už půjdem, ať nenastydneš..." Na Kaie to bylo až moc slov najednou. Možná chtěl zamluvit situaci. 
Rei se naježil. "To samý bych já moh' říct tobě..."

Klouzali ze skály, jak nejrychleji to šlo, ale než dorazili domů, byly oba promočení až na kost. 
Rei hodil po Kaiovi ručník, strčil ho do koupelny a zamkl ho tam. Sám se posadil na zem a sušil si vlasy. Za chvíli se ozvalo tiché klepání. 
Rei vstal a s bílým ručníkem na hlavě se vydal ke dveřím do koupelny. Opatrně odemkl, jako kdyby tam bylo zavřené dravé zvíře, které si ho chce dát k večeři. 
"Neni ti zima? Se nějak třeseš..." zeptal se Kai.
"Jaká to starostlivost.... Zřejmě pozůstatek z doby, kdy jsi dělal kapitána Bladeové smršti..."
Kai však dál na nic nečekal. Přiskočil k Reiovi, sebral mu ručník a začal ho vlasnoručně vysoušet po celém těle.
...

"Kluci!!! Vašich 24 hodin vypršelo!!!" 
Do Reiova pokoje vešla Mariah. Kdyby nejdříve zaklepala, třeba by ji nečekalo takové překvapení. Popravdě, nic strašného neviděla, ale i tak to pro ni byl šok. 
Kai a Rei leželi pod přikrývkou, vzájemně propletení, a spali, jako kdyby právě ukončili svou divokou noční jízdu.