„KAKUZUUUUU!!!!“ z koupelny se ozvalo zavytí. „Neviděl jsi někde muj gel na vlasy?!“
„Nejspíš je tam, kde jsi ho včera nechal!“ zavrčel vysoký muž a opřel se o zeď hned vedle dveří do koupelny.
„KDEEE?!“ ozvalo se z koupelny další zavytí.
„Ve skříni na poličce!“
„ALE TADY, KU*VA, NIC NEEENIIII!“
„Sakra, Hidane, já nejsem tvoje chůva! Máš si na svoje věci dávat větší pozor!“
„Hmmm…. Tohle je ale zku*venej svět…. Každej malej ha*zl tu člověka hned vokrade!!!“
„Kdyby sis nenechal useknout hlavu a hodit jí do toho kanálu, nemuseli jsme se prodírat tim smradlavym bahnem a teď trčet tady! A vypadni už! Nejsi sám, kdo by rád použil koupelnu!“
„Nikdo ti v tom, ku*va, nebrání! Můžeš kdykoliv dovnitř!“
„A vidět tě zase nahýho?! Ne, díky….“
Kakuzu se usadil za stůl a začal počítat, kolik ho vlastně tenhle nechtěný výlet bude stát, když vtom se ozvalo lehké zaklepání na dveře. Kakuzu velice obezřetně dveře otevřel, vzal si od malé pokojské dvě ramínka s čistě vypraným oblečením, zabouchl, zamkl a vrátil se ke stolu.
„Kdo to ku*va byl?“ zeptal se Hidan, stále ještě zavřený v koupelně.
„Nějaká holka přinesla naše věci… Tak kde jsem přestal… 683, 684, 685…“ Kakuzu doufal, že si své penízky konečně v klidu přepočítá, a skládal je na stole do malých úhledných balíčků.
„KAKUZUUU!“ zavyl Hidan a Kakuzu sebou trhl tak prudce, že spadl ze židle a cestou na zem strhl ze stolu vyšívaný ubrus i s penězi.
„KAKUZUUU!!!!“ zavyl opět Hidan.
„Co zas?!“ zavrčel Kakuzu v odpověď, když sbíral své miláčky z podlahy.
„Už vim, kde jsem nechal ten zku*venej gel!“
„Nepovídej…“
„Podáš mi moje věci?“
Dveře do koupelny se pootevřely a silná paže malinkatou škvírkou prostrčila dovnitř černý plášť s rudými obláčky. Kakuzu opravdu nestál o to vidět Hidana nahého a momentálně byl vděčný za každou minutu, kdy nemusel poslouchat to jeho ustavičné nadávání.
„KAKUZUUU!“ ozvalo se dřív, než si Kakuzu stihl sednout na židli. „Von tam není!“
„A co já s tim?!“
„Takhle přece nemůžu ven! Co moje image, ku*va?!“
Kakuzu si povzdechl. „Jsi voblečenej?“
„Jo, sakra!“
Klika cvakla, dveře se otevřely a Kakuzu vešel do koupelny. Při pohledu na Hidana se ale zarazil. Kdyby jeho partner neměl stříbrné vlasy, byl by přísahal, že se dívá na záda Peinovi; až tak měl Hidan rozčepýřené vlasy. A najednou se nemohl ubránit návalu smíchu.
„ČEMU SE, KU*VA, SMĚJEŠ?!“ zaječel Hidan.
„Neboj, něco s tim uděláme…“ Kakuzu se významně ušklíbl a chvíli něco vyráběl na Hidanově hlavě. „Tak, hotovo.“
„SVATÝ JASHINE!“ O Hidana se pokoušely mrákoty, když se na sebe podíval do zrcadla.