Kakuzu a Hidan v reálném světě; část 4
15. 11. 2008
„Pusince se moc líbíte. Oba,“ prohlásila Dolores, s úsměvem ukázala na psa, který se právě otíral Hidanovi o nohu, a rádoby nenápadně se přisunula blíž ke světlovlasému ninjovi. Ten se okamžitě odsunul.
To se několikrát opakovalo, dokud se Hidan nenalepil na svého společníka, a poté se do „honičky“ nechtěně zapojil i Kakuzu, který pro změnu uhýbal před Hidanem. Párkrát takhle oběhli stůl kolem dokola, než Dolores něco padlo do oka.
„Chlapče, ty jsi zraněný… Neboj se, tetička Dolores ti bebí hned pofouká…“ Naklonila se k Hidanovi, „…a ošetří,“ dodala, když se Hidan vyděšeně odtáhl. „Neboj, kdysi jsem pracovala v márnici, tak vím, co dělám… To se musí nejdřív vydezinfikovat….“ Chvíli se přehrabovala ve své kytičkované kabelce, pak z ní vytáhla 90% vodku a celou láhev vylila Hidanovi na hruď.
„JÁ TU ZKU*VENOU ŽENSKOU ZABIJU!“ vřískl Hidan a chňapl po své kose. Kakuzu
ho však na poslední chvíli zarazil…
„Uvědom si, že nejsi Itachi nebo Deidara,“ káral Kakuzu Hidana. „Musíš proto být vděčný za každou fanynku.“
Hidan se na něj vyvalil oči a na okamžik ho napadlo, zda se Kakuzu nezbláznil. „Nejen Uchiha a ten bouchající maniak mají fanynky! A k čemu by mně, ku*va, byly,“ prohlásil mírně uraženě a opřel se o dřevěné opěradlo ne zrovna pohodlné stoličky.
Kakuzu si porozepnul plášť, aby mu nebylo takové horko (v mekáči je pořádné vedro), a protože si ho nikdo nevšímal, v klidu pokračoval ve škádlení svého partnera. „No to je pravda… Sasori a Tobi jsou taky oblíbený. A slyšel jsem, že dokonce i Kisame.“
Hidan si právě ukousl kus hamburgeru a málem se zadusil. „TA-ZAS*ANÁ-PÁCHNOUCÍ-RYBA-MÁ-SVŮJ-FANKLUB?!“ zeptal se mezi záchvaty kašle. Na odpověď ovšem nečekal.
„Kam jdeš?“ divil se Kakuzu, když se Hidan zvedl ze židle.
„Jdu se voběsit…“
„Sedni!“
Hidan se poslušně zabořil zpátky do židle, která teď pod ním úzkostlivě zavrzala. Jak by taky ne, když před několika minutami na ní seděla ona dáma poněkud při těle.
„A teď to musíme pěkně ovázat…“ ozval se nasládlý ženský hlas. Dolores zřejmě nevěnovala jejich rozhovoru sebemenší pozornost, takže na ni Kakuzu i Hidan zapomněli. Teď se tu na Hidana zubila, až ho z toho mrazilo, a v ruce svírala obrovskou roli obvazu.
„Takovýhle šílený fanynky URČITĚ nepotřebuju!“ Hidan vyskočil a hnal se ke dveřím. Pusinka, nebo-li malej teplej čokl, jak ho Hidan trefně pojmenoval, byl však rychlejší. Hidan o něj nečekaně zakopl a rozplácl se jak dlouhý, tak široký na mokré podlaze.
„TAKHLE BYCH MOHLA VYTÍRAT DO NEKONEČNA!“ ozval se nad ním pořádně nakvašený hlas.
Proč, ku*va, nemůže bejt tahle členka mýho fanklubu, napadlo Hidana, když zvedl hlavu. Vysoká dívka v McDonaldském oblečku ho však mokrým mopem popoháněla pryč. Hidan vstal a trochu zklamaně se vracel ke stolu. On asi opravdu není příliš oblíbený. Ale proč by mu to vlastně mělo vadit? Daleko důležitější je, že ho má rád jeho milovaný Jashin a také jeho přítel sedící u stolu, ke kterému právě míří. Kakuzu ho, ku*va, musí mít rád… Proč jinak by se s jeho tělem obtěžoval skákat do páchnoucího kanálu, aby mu přišil hlavu…. Pravda. Občas se sice hádají, ale neprožili spolu snad i krásné chvíle? Když však o tom přemýšlel, zrovna moc jich nebylo.
Hidan neudělal ani pár kroků, když naboural do něčeho měkkého.
„Takhle se slušně vychovaný hoch nechová! Utíkat od hodné tetičky, která ti chce pomoct…“ prohlásila Dolores medovým hláskem, jediným pohybem strhla z Hidana plášť a od hlavy až k patě ho obalila obvazem.
„KAKUZUUU…“ volal Hidan přiškrceným hláskem o pomoc.
Kakuzu se však královsky bavil a rozhodně nehodlal o takovou zábavu přijít. Navíc… Konečně mu byl Hidan k něčemu užitečný a on musel téhle příležitosti jak se patří využít. Otevřená kytičkovaná kabelka přímo vyzývala jeho ruku, aby prohledala její útroby, a Kakuzu tomu samozřejmě nemohl odolat. Nenápadně vsunul ruku do kabelky a zkušenými prsty v ní pátral po něčem cenném. Po chvíli ruku opět vytáhl a do kapsy si schoval velkou tlustou peněženku. Jakej člověk, taková peněženka… pomyslel si a v duchu se usmál nad vidinou nového bohatství.
To už se ale vracela Dolores s podivně vypadající a ještě podivněji zapáchající mumií. A když se pak stvoření vedle něj posadilo, honem rychle vstal.
„Omlouvám se, slečno,“ prohlásil tím nejzdvořilejším tónem, jakého byl schopen. „Já a tady přítel už musíme jít.“
"A uvidíme se ještě někdy?" Dolores udělala na Hidana smutný obličej. Moc jí to ale nepomohlo.
„Máme ještě nějakou práci,“ vysvětlil honem Kakuzu. Rád by byl pryč, než tahle hrošice zjistí, že ji právě okradl.
„Ale Váš přítel je zraněný. Nemohl by tu ještě chvíli zůstat a odpočinout si?“
Hidan tlumeně vyjekl. Jak by se asi Jashin tvářil, kdyby mu ta zku*vená ženská něco provedla?
Kakuzu na malou chvilku vypadal zmateně. Právě v něm totiž probíhal tvrdý boj. Co by dal za to, kdyby se tohohle věčně fňukajícího nebo nadávajícího a k tomu ještě nechtěného ocasu alespoň na chvíli zbavil… Na druhou stranu byl Hidan jediný, komu mohl kdykoliv urazit hlavu, aniž by se mu cokoliv stalo. Proto ho nemohl nechat samotného ve společnosti téhle dámy. "Bohužel, ale musí jít se mnou.“
„Hmmm… Tak dobře…“ povzdechla si Dolores a Hidanovi se viditelně ulevilo.
„Až se vrátíme do hotelu, pořádně se umyješ!“ vrčel Kakuzu cestou k východu z McDonaldu. „Čím to vlastně tak strašně páchneš?!“
Hidan něco zamumlal, ale přes tlustou vrstvu obvazů mu nebylo rozumět.
„ZLODĚJIII!!!!“ ozvalo se z kouta, kde ještě před malou chvílí Kakuzu s Hidanem seděli. „PUSINKO! TRHEJ!“
Oba ninjové se dali na útěk. Prchali přes ulici a obratně kličkovali kolem projíždějících aut, když vtom se Kakuzu náhle zastavil. Nechtěl znovu skončit v tom špinavém a smradlavém bahně, a tak balancoval na okraji otevřeného kanálu.
Hidan mu jako vždy kryl záda. Ve skutečnosti se však momentálně všemožně snažil setřást psa, který se do něj zakousl a trhal jeho oblíbený a beztak dost poničený Akatsuki plášť. Nekoukal proto, kam se žene, narazil Kakuzuovi do zad a vzápětí oba s hlasitým čvachtnutím přistáli na dně kanálu.
Kakuzu skončil na zádech a Hidan sletěl rovnou na něj. A protože se nyní cítili už v relativním bezpečí a hlavně byli z dosahu nebezpečného deštníku šílené Dolores, vydali se na cestu, kterou sem před nedávnem přišli.
Kakuzu skončil na zádech a Hidan sletěl rovnou na něj. A protože se nyní cítili už v relativním bezpečí a hlavně byli z dosahu nebezpečného deštníku šílené Dolores, vydali se na cestu, kterou sem před nedávnem přišli.
Komentáře
Přehled komentářů
Super! xD ....ježiši to je tak ujetá poviedka ....ale práve preto sa mi páči...
P.S hlásim sa do Hidanovho fan-clubu xD...
xD...xD
(Broskynka, 15. 11. 2008 17:14)